Není to tak dlouho, co jsem se tu svěřoval se svými dojmy nad albem Blazing Flame Play High Mountain Top. Druhé album tohoto souboru pod příznačnou hlavičkou Murmuration, tedy mumlání nebo reptání, na debut navazuje; jen snad je námětově rozletnější. Od úvodní Off the Coast of Fukushima, tedy od katastrof a zvláštních zpráv z tisku včetně Černobylu, Řecka, tsunami atd. přes porovnávání dítěte a dospělého až po závěrečné Ceremony nás vokalista i autor všech textů Steve Day provází nejrůznějšími zákruty současného dění, podporován spontánní improvizací zúčastněných hudebníků v různých, avšak obdobných konstelacích. Vyjmenujme si je: vokalistka Julie Tippetts, klavírista Keith Tippett, alt saxofonista Aaron Standon, Peter Evans s pětistrunnými elektrickými houslemi, Julian Dale s kontrabasem, violoncellem a zpívajícími mísami, Anton Henley s bicími a perkusemi a jako host flétnista Bill Bartlett, tedy obsazení nadmíru hvězdné, ve kterém se každý zcela spontánně projevuje.
Steve Day je Steve Day – můžete ho vyznávat a brát se vším všudy, ale můžete se také podivovat nad jeho nadneseně žalobnějícím projevem. Tentokráte mu však Julie Tippetts tolik nepodléhá jako při debutu Blazing Flame; naopak si udržuje určitý odstup a dueta dorovnává a vyrovnává. Hned v úvodních tónech se rytmicky vetřou do zmíněných zpráv bicí s basou a výbušná atmosféra dlouhodobě přetrvává, je hrozivá, což vytragizovávají emotivní vokály. S precizností se zapojují další nástroje – jektající sax, rozťukávané piano, podestíravá kytara, všichni včetně sezřetelňujících houslí nad podehřmívajícími bicími přímo ztělesňují obavnost doby. Tak to i pokračuje, ať jde o ždibítkové úsečnosti, trvající maličko nad minutu, nebo o více než osmiminutové protemnění. Svíravá hudba dotírá na táhlou vokálnost, rozrytmizovaná basa s těžkooděneckými bicími oštemplovávají hned nato rozvyprávěný vokál; hlasy jsou totiž v neustálém průmětu hudebníků, kteří si vedou po svém, s převracením či rozřetelňováním nástrojových povýtržností, ale i občasného povyražení. Když se nad vydůrazněným klavírem rozklene melodie, plná průvlaků, přískoků či vymykavého vláčnění (jako je tomu v titulní komprovizaci), Julie Tippetts text s hebkostí jemně naddimenzovává, je hudební melanží a sjižděnostním prořváváním podtrhována. Právě ona na sebe vždy okamžitě strhne pozornost, každý její tón je procítěný, prožitý, což dotvrzuje nejenom postupkové piano, ale i ostatní nástroje, jež zpěv prokřižovávají. Dayovo následné vokální „bědování“, nabízené s vyvolavačským entuziasmem nad tromlením vojácky pochodových bicích (Edgehill), vede k prolínání vokálů až do změtení s chaotizující hudbou. Přitom jednotlivé nástroje se nesnaží z té změti vyvinout, přispívají k celkovému dojmu rotřesena, zmatena, vykřičena, rozborcena. Což se províjí do zabřeskování s upadajícími houslemi a dokonávavým klavírem včetně dozvoňování.
Poněkud odlišně vyznívá dvojpřístup rozmalovávání Portrait of Dora Maar, jak vokálně, tak prosmečováním piana a houslí. U Daye se vždycky projevuje podtón stěžovatelnosti (související zřejmě s jeho hlasovým vybavením), což ostatní podporují s nápaditou zmatečností, vytryskávanou vždy z jiného zdroje. Právě tady můžeme nejlépe sledovat, jak Julie Tippetts vyrovnává pádně znešťastňovaného Daye; když pak oba vejdou do mluvy, vše se vyrovnává. Skutečně temnostní otevření In Darkness zastihuje opět blízkou sdělnost zpěvačky, která nad klavírem prostřídává náladu tón po tónu, promalovává téma od bojácnosti k lichotivosti, každé slovo vyvléká přímo niterně a navléká je na nit příběhu, její prošeřelá melodičnost je návazná, děj ztajemňuje s cudnou důsažností. Klavír a housle její projev domalovávají za podhlučování pátravých a šátravých perkusí a odvádějí jej do neznáma.
Osvěžením je Jay, ve kterém si vokály nad vymětáním saxu žvanivě a s lapidární laškovností s textem pohrávají, jejich projev se až šelmovsky rozvíjí v poskocích a zhupech až do vydůrazněného titěrkování. A tak to jde i v dalších námětech: někde se radostnící sax rozkomíhá nad kameňáckými bubny a spěchavý dvojzpěv s nonšalantní překotností dojde od Betléma přes Babylon či Kelty až k lákání do jejich kamenných kruhů. Přes pingpongový dialog vokálů se dostáváme až k celebrování, které otevře basa s klavírem, kdy Day své verše dramaticky polovyzpěvuje a polosděluje. Julie Tippetts ho v kontaktu s houslemi nadnáší, načež housle nad klavírem zvítězoslavní a… a vše se utne bez závěrečné tečky.
Můžete mít na peripetie tohoto alba různý názor, ve svém celku však jde i tentokrát o neobvykle bohaté, různorodé a fascinující dílo, které vás neponechá v klidu. A není právě tohle jeden z důležitých aspektů všeho umění?
Blazing Flame: Murmuration
Leo Records (www.leorecords.com)
