Carter Tutti Void se loučí univerzálními magickými rituály

  

Trio, které mělo existovat jen pár hodin, se loučí třetím albem. Při jeho poslechu můžete klidně zapomenout na vídeňský akcionismus i konceptuální umění. Triumvirate je napájený primárními emocemi, nepotřebuje vysvětlovat.

„Chrisovi se hodně líbila představa, že je z obou stran obklíčený ženami s kytarou,“ píše ve své oceňované předloňské autobiografii Art Sex Music anglická experimentátorka, umělkyně a pionýrka industrialu Cosey Fanni Tutti. Tahle zmínka o triu Carter Tutti Void, ve kterém se k manželské dvojici bývalých členů Throbbing Gristle Chrisem Carterem přidala hudebnice Nik Void známá hlavně z kapely Factory Floor, je až na konci knihy. Původně jednorázový projekt, který vznikl na přání labelu Mute u příležitosti festivalu Short Circuit, odstartoval v roce 2011. Všichni členové se před debutovým vystoupením záměrně sešli ve studiu jenom třikrát. „Chtěli jsme to nechat úplně otevřené, mít možnost během hraní rozvinout všechny nápady, které přijdou,“ dodává Cosey Fanni Tutti ve své knize. „Nik s námi byla ve studiu tři dny a hned bylo jasné, že jsme si sedli. Vlastně nás trochu překvapilo, jak moc přirozené to všechno bylo.“

Debutové (a původně jediné plánované) vystoupení Carter Tutti Void od počátku provázela nervozita, která vyvrcholila v okamžiku, kdy v komponovaném večeru přišel čas na vystoupení Balanescu Quartet. Ansámbl prý podle Cosey Fanni Tutti trval na tom, aby si ostatní kapely před jeho vystoupením uklidili z pódia veškerou, v tu chvíli dávno pečlivě zapojenou a zkontrolovanou elektroniku. Arogantní a povýšené jednání členů Balanescu Quartetu, kteří se k ostatním vystupujícím včetně bývalých členů Throbbing Gristle chovali jako k hudebníkům druhé kategorie, nakonec málem vyvrcholilo hádkou. „Už jsem jim chtěla říct, že na rozdíl od nich si všichni skládáme vlastní hudbu a nepostavili jsme si svoji reputaci na coververzích Kraftwerk,“ vzpomíná Cosey Fanni Tutti ve své knize. „Nakonec se ale všechno uklidnilo.“

A vystoupení nově vzniklé trojice ohromilo všechny – včetně Floriana Schneidera a Ralfa Hüttera z Kraftwerk. Syrová energie emanující z veteránů Cosey a Chrise a o generaci mladší kytaristky Nik Void je po celou dobu podepřená nelidsky přesným a hypnoticky repetitivním industriálním beatem, kolem kterého jako levitující kusy plazmy neustále krouží kytarové výboje, nečitelné riffy a umučené náznaky kytarových sól. Alespoň takhle zní tehdejší koncert z nahrávky Transverse, která vyšla ještě v témže roce a okamžitě zabodovala u všech žánrových médií. Carter Tutti Void nakonec nejvíc těžili z jednoduchého faktu: nahrávka i koncertní série, ve kterou se poté projekt vyvinul, dokázal oslovit jak protřelé avantgardisty, staré anarchisty a milovníky původního soundu Throbbing Gristle, tak o desítky let mladší vyznavače aktuálního techna.

Trojice si zároveň dobře uvědomovala, že podobné spříznění improvizátorských duší není úplně běžné a rozhodla se pokračovat v budování zvuku zrozeného na živém albu Transverse. V roce 2015 se kapela poprvé společně objevila ve studiu, aby se pokusila rozvinout to, z čeho byli všichni tak nadšení naživo. „Díky koncertům jsme si velmi rychle uvědomili, že se v nás skrývá daleko víc materiálu. Zároveň nás poháněly reakce lidi, všichni byli extrémně vnímaví k tomu, co se pokoušíme dělat,“ řekl před čtyřmi lety v rozhovoru pro magazín Electronic Beats Chris Carter a Nik Void k tomu dodala: „Ani jsme o tom nepotřebovali mluvit, bylo úplně jasné, že musíme do studia.“ Výsledkem byla první studiová deska projektu, nahrávka nazvaná 𝒇 (x).

Kapela, která měla původně existovat jenom několik hodin, nakonec vydržela o něco déle, už teď je ale nejspíš jasné, že se blíží její konec. Před několika dny totiž trojice vydala třetí album, symbolicky pojmenované Triumvirate. A od začátku o něm mluví jako o svém posledním. Carter Tutti Void neubrali na chytlavosti, už během několika prvních vteřin je zjevné, že na desce pořád funguje trojková magie, která vás donutí doslova se přilepit k hudbě a vnímat ji nejenom mozkem, ale celým tělem. Svou atmosférou zároveň upomíná na slavný verš Leonarda Cohena z písně Anthem, který mluví o tom, že „ve všem je trhlina, tak se dovnitř dostává světlo.“ Skladby jsou sice rytmicky velmi přísně nalinkované, motivy, které krouží kolem rovného beatu, jsou ale tentokrát ještě o něco uvolněnější a svobodnější. A je v nich taky víc naděje: když se v polovině třetí skladby T 3.4 ozve éterický bezeslovný zpěv, působí to právě jako časová trhlina, díky které spadnete do doby prvních, čerstvou láskou živených desek Chrise & Cosey.

„Bylo to tak od začátku mého skládání,“ říká Cosey Fanni Tutti v letošním rozhovoru pro časopis Crack. „Vždy jsem se snažila předat svoje pocity, zároveň ale byly v mé hudbě prvky, které jsou univerzální a pro všechny společné. Pro mě je hudba vyjádřením toho, jak se cítím a každý si to může zkusit poslechnout. Na každého ale funguje něco jiného.“ Je vlastně docela osvěžující slyšet takhle prostou interpretaci vlastní hudby od hudebnice a umělkyně, bez které by velká většina současné elektronické hudby zněla úplně jinak. Při poslechu poslední desky Carter Tutti Void můžete klidně zapomenout na vídeňský akcionismus i konceptuální umění. Triumvirate je napájený primárními emocemi, nepotřebuje vysvětlovat. Má v sobě něco z prastaré magie. A čím víc jej posloucháte, tím větší napojení na univerzální emoce cítíte.