- Inzerce -

Chra: On a Fateful Morning

Christina Nemec alias Chra se věnuje hudbě vytrvale a zapáleně. Má za sebou mimo jiné minulost punkové baskytaristky (i dnes hraje na basu v noiseovém triu Shampoo Boy), debutové album s chytlavými popovými hity a vedle toho řadu nahrávek ambientní, dronové, noiseové elektroniky uveřejňovaných v pravidelných intervalech na internetu (viz https://weeklybeats.com/chra?s=&f=8&y=). Na svém druhém sólovém albu Empty Airports dospěla před třemi lety přibližně k podobě známé právě posluchačům jejích pravidelných internetových záznamů i vystoupení. Jen těžko si představit větší skok než ten, který učinila od quasihitparádové Von der Liebe z debutu k nekompromisním plochám dvojky. Na tento obrat navazuje na čerstvém albu On a Fateful Morning.

Obě poslední desky jsou si jak designově, tak zvukově velice blízké, téměř jako dvě odděleně vydané části jednoho dvojalba. Nepřekvapilo by tedy, kdyby posluchač při zběžném poslechu označil za novinku Empty Airports a naopak. Ovšem při poslechu pozorném a opakovaném je rozdíl opět značný. Zjištění je to překvapivé, ale z tehdejšího pohledu melodií i rytmů prostý, ryze noiseový předchůdce se oproti On a Fateful Morning jeví alespoň mně jako poměrně tradiční nahrávka s evidentně vyšším zastoupením běžného hudebního výraziva. Melodie tam byly sice řídce, útržkovité a nenápadné, ale byly, zrovna tak jako rytmické ataky. A struktura jednotlivých tracků vlastně nakonec byla celkem standardní. Z dnešní perspektivy je tou ambientní abstrakcí teprve novinka. Dokonce je teď daleko jasnější spřízněnost minulé desky s tanečním debutem, jejichž odlišnost tehdy mohla působit podobně šokujícím dojmem jako odlišnost Metal Machine Music Lou Reeda od jeho předcházejících písňových alb. Rozdíl v paralele přichází teď, protože Reed, jak známo, na další objevování zvukových možností na dlouhou dobu rezignoval, ne tak Chra. Význam jejího aktuálního počinu zdaleka nekončí tím, že činí jasnějším ledacos minulého.

Odměnou za otevřenost novému materiálu je objevení velké šíře výrazových prostředků, které jsou drženy a vedeny pevnou rukou komponistky. Pokud se i tady objeví rytmické ostinato, pak je to ve stopovém množství a spíše ve formě vibrace vyšších harmonických frekvencí. Pokud i tady hraje Chra na basu, nechává mezi jednotlivými údery do strun minutové pauzy, což zní perfektně promyšleně – opětovné zaznění tónu jste sice už očekávali desítky sekund, ale nakonec přišlo na tom ideálním místě po prostoru, který vytvořil dlouhý sustain toho předchozího. Na druhou stranu, jak množství zaznívajících frekvencí, tak vnitřní pohyb hudby v jednotlivých složkách spektra i v čase dodává hudbě přes veškerou zvukovou odlišnost symfonický rozměr.

Pokud chcete trávit čas s nahrávkou, která prokazuje velkou houževnatost vůči ztrátám způsobeným opakovaným poslechem, jistě nebudete litovat, že vám své poklady nepřináší na stříbrném podnose. On a Fateful Morning je bezpochyby ten případ.

Chra: on a fateful morning

Editions Mego (https://editionsmego.com)

 


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.