- Inzerce -

Coil: Backwards

Bohaté archivní materiály nezařaditelné skupiny Coil poskytují mnohá překvapení i po smrti obou ústředních protagonistů.

Jhonn Balance a Peter Christopherson spolu vytvořili spoustu nepublikovaných nahrávek, což umožňuje skupině vydávat alba ještě několik let po ukončení existence. Album zachycuje skupinu na přechodu mezi „solárním“ a „měsíčním“ obdobím, mezi bezmála acidhouseovým albem Love’s Secret Domain (1990) a dronující temnotou Musick to Play in the Dark Vol. 1 (1999). Původní demo natočené mezi roky 1992 až 1995 bylo radikálně přepracováno, části z něj se objevily na albech New Backwards a The Ape of Naples.

Materiál smíchal spolupracovník Coil Danny Hyde, který se nahrávacího procesu účastnil jako producent. Přestože má jít oproti remixovanému albu New Backwards o návrat ke kořenům, nové album Backwards je barevnější, někdy se ovšem zdá, že těch stop je až přespříliš a vyznat se ve smršti zvuků může být zpočátku poněkud obtížné. Snad zde platí klišé o tom, že méně je někdy více. Pocit z přehuštěnosti a zahlcenosti se však může lehce změnit s dalšími poslechy.  Jak už bylo řečeno, archivy kapely poskytují bohatý materiál pro porovnávání – nynější posluchač tak může srovnávat s New Backwards či The Ape of Naples. Provádět podobně chladné porovnávání ale může být pro silně emocionální tvorbu Coil poněkud urážející.

Zvuk alba Backwards je rozmanitý, střídají se světlejší i smutnější nálady, občasnou agresivitu doprovází pokornější skladby. Hned v druhém eponymním tracku Backwards dostávají poměrně velký prostor  kytary, rockový drive se později překlápí do elektronického zuření a o akustické nástroje také není nouze. Be Careful se ozývá neméně nahněvaně, ryčné breakbeaty se tříští se syntezátorovým hlomozem a řevem. Skladba Amber Rain je velmi silná, a spíše klidnější – motiv rozladěného klavíru se moc hezky slévá dohromady s elektronickým skřípěním a vytváří krásně melancholickou atmosféru jantarových odstínů. Následující Nature Is A Language spojuje agresivnějším způsobem  monotónní rytmus a silně efektované vokály. Divné zvuky se prolínají s libozvučnějšími kombinacemi, právě Coil uměli vždy funkčně zapojit odvážnější zvukové experimenty takovým způsobem, aby v písničkovém formátu nepůsobily pouze jako omáčka. Přes uplynulých dvacet let působí nahrávka stále dosti svěže a dokáže překvapit intenzitou a hutností, možná jenom těch breakbeatů je někdy až příliš. Album není určeno pouze pro skalní příznivce Coil, ačkoli jej ocení asi zejména oni, jelikož mohou srovnávat nově vydaný materiál s remixovaným New Backwards, nebo s albem The Ape of Naples, při jehož vzniku bylo použito množství fragmentů z „nového“ alba.

Coil: Backwards
Cold Spring (https://coldspring.co.uk)


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.