Subžánry elektronické taneční hudby bývají občas odmítány ze strany milovníků „seriózní“ tvorby pro údajnou schematičnost, vyvolávání jednoznačných emocí, nebo kvůli tomu, že tvoří pouhý funkcionální doplněk k tanci. Ani jednu z těchto výtek rozhodně nelze uplatnit na novou nahrávku chicagské producentky Jany Rush.
Rok 2020 na překvapení opravdu skoupý není, a to do silvestra zbývají nepochybně báječné téměř dva a půl měsíce. Přes všechny pohromy ale letošek přinesl minimálně jednu pozitivní událost.
Britský hudebník Darren J. Cunningham, nejznámější svým projektem Actress, označil dvěma osmičkami své osmé dlouhohrající album, které bylo zveřejněno poněkud zvláštním způsobem.
Čtvrté dlouhohrající album bulharské skupiny Voyvoda se velmi silně vzpírá jednoznačnému zařazení: už jen přehled různých žánrů (balkan folk, coldwave, darkwave, ethereal, lo-fi, postwave, aj.) na Bandcampu naznačuje, že umístit nahrávku do patřičné škatulky bude nadmíru složité.
Je možné atraktivní formou pojednat o komplikovaném vztahu mezi hudbou a matematikou? Jak na rozsahu 178 stránkové popularizační publikace srozumitelně nastínit souvislosti mezi historickým vývojem matematiky, fyziky a hudby? Proč byla inspirací pro natolik emocemi nabitou a společenskou oblast lidské aktivity, jako je hudba, právě matematika, která má často pověst chladné, bezcitné a silně asociální aktivity?
Může posluchače zaujmout sólová nahrávka právě v oblasti volné improvizace, která je natolik spojena s nejrůznějšími formami kolektivní spolupráce? Prezentovat se v tomto hudebním směru sólovým počinem může být vlastně dosti odvážné.
Nejnovější počin brněnského kolektivu Skupina představuje po tříleté odmlce terénní nahrávky zvukového umělce Tomáše Šenkyříka. Nová nahrávka hloubavě zkoumá hudební rozměr hlasu slavíka, jednoho z nejznámějších pěvců ptačí říše.
Miroslav Tóth je všestranný hudebník, skladatel a multiinstrumentalista. Kromě studií na HAMU u Michala Rataje, autorství operní, orchestrální, komorní či filmové hudby, a mnoha dalších aktivit patří nepochybně k nejpilnějším hráčům na „visegrádské“ improvizační scéně.
Debut Jano Doe zachycuje improvizační sety s vlastnoručně vyrobeným modulárním syntezátorem. Duranzie je nahrávka zcela nežánrová a do značné míry nelidská v tom dobrém slova smyslu, proč jsou ale tracky nazvány po osvědčených táborákových klasikách?
Malá noční hudba pro soumrak myšlení, zasmušilé nokturno pro temnou stranu logiky, čas smutných křídel zpívající víly smrti. Nekonečná rezignace Eugena Thackera.