- Inzerce -

Tijana Stanković v mrazáku s houslemi

Může posluchače zaujmout sólová nahrávka právě v oblasti volné improvizace, která je natolik spojena s nejrůznějšími formami kolektivní spolupráce? Prezentovat se v tomto hudebním směru sólovým počinem může být vlastně dosti odvážné.

Srbská houslistka a vokalistka Tijana Stanković ale není žádnou solitérkou a kromě sólových aktivit působila např. v proměnlivém uskupení Lenhart Tapes Orchestra, pohrávajícím si ikonoklastickým způsobem s balkánským foklórem nebo ve skupině ARGO, která pozoruhodně spojila řecký hudební styl rembetiko s volnou improvizací.

Stanković se na rozmanitostí překypujícím albu Freezer dobře vyhýbá nejrůznějším klišé, jež často pronikají i do tak volnomyšlenkářského hudebního směru, jakým je volná improvizace. Čtyři tracky pracují s bohatým zvukem houslí doprovázeným vokálem. Album se inspiruje balkánskou folklórní hudbou, občas odkazuje k minimalismu, jenž však často ostře kontrastuje s rychle se proměňujícím zvukem strunného nástroje. Využití foklórních motivů má ale značně daleko od konzervativního mražení tradičních hudeních forem. Z nahrávky je jasně patrné, že folklór musí být z podstaty věci otevřený změnám. Sama Stanković svou představu ohledně role lidové hudby upřesnila v rozhovoru pro magazín Popscotch. Lidová hudba je podle ní živá a otevřená forma, právě v tom má blízko k volné improvizaci a zároveň se tím odlišuje od hotových skladeb s obvykle pevně stanoveným začátkem a koncem. Všechny fúze folklóru s dalšími žánry jsou proto součástí přirozených tvůrčích procesů, i když často na první poslech mohou připomínat spíše radikální přerušení dosavadních tradic, např. v případě nejrůznějších propojení s elektronickou hudbou. Tu sice Stanković na albu Freezer explicitně nevyužívá, nicméně zvukový rejstřík její práce s houslemi má občas velice blízko k vyznění, jaké si spojujeme spíše s experimentální elektronickou tvorbou, třeba v případě tracku from dust and shine. Ten rozehrává minimalističtější polohu, v níž se výrazně pracuje s tichem a s vysokofrekvenčním pištěním houslí, společně s vokály tak vznikají pozoruhodné souzvuky. Využití preparací a netradičních technik hry dostává prostor zejména v tracku nišnu se zvezda / a fallen star, který staví na výrazně rytmickém a intenzivním zvuku. Závěrečný kus salty words zase přináší působivé spojení dronů a neobyčejně intenzivního a rychle se měnícího zvuku houslí.

Výsledkem je album plné neobyčejné témbrové barevnosti, mnoha rozdílných poloh a nálad, zároveň však všechny čtyři tracky spojuje specifické zabarvení. Všechny nahrávky totiž doprovází specifický kachličkový dozvuk odkazujující k místu nahrávání, jehož původním účelem bylo mrazení masa. Mrazící místnost v bratislavských prostorách LOM SPACE nakonec velice dobře ilustruje obecný status hudebního alba: jedná se o zmražený zvuk v konkrétním místě a čase, vždy připravený na posluchače, aby jej pomyslně rozmrazil a nechal k sobě promluvit. I z mražených surovin totiž může vzniknout pochoutka, jen to chce dostatek času a energie na jejich přípravu.

Tijana Stanković: Freezer
LOM (https://lom.audio/)


Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.

Most mezi dvěma světy

Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.

Hermovo ucho – Art of Duo

Konfrontace jako modus operandi, naslouchání kozíma očima a další zprávy z Tokia.

Ensemble Terrible deset let na scéně

O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.

Michal Kořán: Endemitní modrá ještěrka

Od xeroxu a propisotu k bandcampové knihovně. Rozhovor se stočí i k přednostem sluchátek a důležitosti vypalování alespoň malého počtu CD-R.

Zkouška sirén – hudba z rukavičky

Technologické ambivalence Laetitie Sonami

Slzy jsou v pořádku…

S Ondřejem Skovajsou o romských písních a projektu Giľora.

Operní pocta „odlišné“ prominentce

V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.

Ostravské objevování hudby dneška i nových prostorů

Třinácté bienále, dvacet let Bandy, nejdelší koncert „pouhých“ 480 minut, urbex i minimaraton.