Improvizace

Je libo porci energického elektrifikovaného free jazzu? Toto švýcarsko-americké trio ho na své desce nabízí míru vrchovatou.

Co čekat od skladatele a klavíristy, který se dle vlastních slov zaměřuje na elektroakustickou orchestraci, polytemporalitu a sluchové halucinace? Pokud se jmenuje Anthony Pateras, především neutuchající proud nové a nové hudby.

Catalina Vicens oživila varhany z gentského oltáře Jana Van Eycka, a nejen to. Na dvojdisku Organic Creatures znějí (jak stojí v podtitulu) „medieval organs composed-decomposed-recomposed"...

Takové to avantgardní břinkání, vlastně podobné sólovým výletům Filipa Topola.

Na jazzovou planetu Zemi opět vtrhl britský Dinosaur. Svých deset let života oslavil třetím albem, tentokrát s akustičtějším zvukem. Progresivita zůstala…

Kytara má v konvenční hudbě (ať už klasické, popové, rockové nebo jazzové, folkové apod.) určitou ikonickou roli, která je však do značné míry svázána s jistými klišé a danými postupy, jež je schopna sice invenčně rozvíjet, ale přece jen je jimi svázána. V jiné hudbě tomu však může být jinak, což dokazují například následující alba, kde jsou kytary výhradními nástroji.

V případě bubeníka by se zdálo logické napsat: jak udával rytmus. Sean Baxter ovšem na svou soupravu a všechno přídavné harampádí skutečně spíše kouzlil roztodivné zvuky, které byly všeobjímající opěrkou i infrastrukturou. On sám to nazýval texturou. Od 16. března letošního roku je ovšem součástí textury celkového všehomíra. V lednu přitom oslavil teprve abrahámoviny.

Pianista Simon Nabatov si s dechařem Frankem Gratkowským náramně rozumí, což dokázali nejen duety na Mirthful Myths (Leo Records 2017), ale i v rámci řady dalších projektů, ať už improvizovaných nebo komponovaných.

Pojďme si přiblížit dvě nová alba, která v poslední době spatřila světlo světa a jejichž společným aktérem i spoluautorem je hudební skladatel Michal Rataj.

Na novince Three australské trio občas nebezpečně krouží kolem ambientu, jazzu i easy listeningu. Dobře to ale dopadne.