- Inzerce -

douBt: Mercy, Pity, Peace and Love

douBt: Mercy, Pity, Peace and Love

Moonjune Records (www.moonjune.com)

 

Druhé album bruselské formace douBt je inspirováno poetikou britského básnického génia Williama Blakea, ale odkazuje se i k Igorovi Stravinskému nebo Hildegard von Bingen a mnoha dalším vzorům včetně King Crimson, Oliviera Messiaena ale i Stevieho Wondera či Tortoise a v neposlední řadě jsou douBt považováni za výrazné představitele post-canterburské scény.

Freerockové power-trio, které tvoří klávesista Alex Maguire, kytarista Michel Delville a bubeník Tony Bianco, splétá všechny tyto vlivy do esoterických pestrobarevných kompozic, kde se lyrika střídá s dynamikou. Někdy se tak dostává k jazzrockovému rozjímání, jindy zase ujíždí na elektronických vlnách a samplech a nezřídka se do toho dokáže pořádně opřít. Jejich síla je právě v kolísání nálad, což skvěle dokumentuje především skladba No More Quarrel with the Devil, kde na ploše pouhých čtyř a půl minut tyto polohy skvěle střídají. Majstrštykem je poněkud potemnělá titulní rozsáhlá skladba s bručivými tóny, nervními vířivými klávesami a rytmickými staccaty, která tvoří středobod celého opusu. Poté už ovšem napětí poněkud opadá a kapela se dostává povětšinou do poměrně nezáživných repetic. Závěr v podobě Biancovy kompozice Goodbye My Fellow Soldier i přes svou ponurost a pomalé tempo má v sobě už opět niternou naléhavou energii a tah na bránu. Všichni zcela brilantní a vynalézaví hudebníci vytvářejí dokonalou symbiózu a v hluboce propletených strukturách zvláštní nervovou soustavu plnou jemných vláken. Meditace se zde snoubí s výbušností.

Třešničkou na dortu je cover-verze slavné skladby Purple Haze od Jimiho Hendrixe, která sice ctí originál, ale posouvá ho do futuristické formy. Delville se zde nesnaží kopírovat svého guru, ale dává „klasice“ neotřelý rozměr a podporuje tak  punc její nesmrtelnosti. Je to odkaz pozitivních hodnot, které by neměly patřit pouze zacházejícím vzpomínkám, ale být příslibem budoucnosti. Je to hudba, která i přes určité prvky skepse a pochybností v sobě skrývá naději.


Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.

Zkouška sirén: Sono-fenomenologie

Martin Nitsche a filozofie skrze sluchátka