Petr Slabý

Původem izraelský, ale v současnosti v Anglii usazený bubeník Asaf Sirkis je vyhledávaný sidemanem, hrál s kdekým od Kennyho Wheelera, Johna Abercrombieho či Larryho Corryella přes Markuse Reutera, Marka Wingfielda a Garyho Husbanda až po indonéské jazzrockery Dewu Budjanu a Dwihiko Dharmavana. Postupně ovšem vedl své vlastní kapely, z nichž Inner Noise měla originální sestavu s kostelními varhanami, elektrickou kytarou a bicími.

Pro německou trumpetistku Birgit Ulher je typické několik věcí. Jako vystudovaná výtvarnice se začasté nechává inspirovat vizuálnem, těžištěm její tvorby je práce v duetech a v neposlední řadě koření svá díla ornamenty vytvářenými na rádio, mikrofon a různé objekty.

Hudba Andrease Willerse je postvena na neustálých překvapeních, sám ji nazývá "ground music" a snaží se v ní rozvíjet současný jazyk evropského jazzu.

Osnovatel Leo Records, Leo Feigin, sází ve své vydavatelské činnosti povětšinou na osvědčená jména, ale občas představí i nová uskupení. Mezi ty patří v letošní červnové kolekci španělské trio, které tvoří kontrabasista Baldo Martinez, hráč na flétnu, pikolu a saxofony Juan Saiz a bubenice Lucia Martinez.

Takové to avantgardní břinkání, vlastně podobné sólovým výletům Filipa Topola.

Kytara má v konvenční hudbě (ať už klasické, popové, rockové nebo jazzové, folkové apod.) určitou ikonickou roli, která je však do značné míry svázána s jistými klišé a danými postupy, jež je schopna sice invenčně rozvíjet, ale přece jen je jimi svázána. V jiné hudbě tomu však může být jinak, což dokazují například následující alba, kde jsou kytary výhradními nástroji.

V případě bubeníka by se zdálo logické napsat: jak udával rytmus. Sean Baxter ovšem na svou soupravu a všechno přídavné harampádí skutečně spíše kouzlil roztodivné zvuky, které byly všeobjímající opěrkou i infrastrukturou. On sám to nazýval texturou. Od 16. března letošního roku je ovšem součástí textury celkového všehomíra. V lednu přitom oslavil teprve abrahámoviny.

Pianista Simon Nabatov si s dechařem Frankem Gratkowským náramně rozumí, což dokázali nejen duety na Mirthful Myths (Leo Records 2017), ale i v rámci řady dalších projektů, ať už improvizovaných nebo komponovaných.

Luís Vicente je velmi aktivní na mezinárodní scéně improvizační hudby. Podívejme se blíže na jeho dva loňské albové počiny.

Původem dánská, ale v Norsku žijící saxofonistka Signe Emmeluth se u nás představila coby zaskakující hráčka v Large Unit Paala Nilssena-Lovea loni na loňském 25. ročníku Mezinárodního festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové.