Slovenský progrock s ozvěnami dávnověku i s překvapivými momenty.
Už název uskupení Trilobeat evokuje znovuobjevování čehosi pohřbeného pod vrstvami času, ale co je potřeba odhalit i pro další generace. Titul alba s tím pak docela souvisí, protože jsme při poslechu svědky obnažování zaprášených postupů a pohledů zpět i nečekaných barevných nuancí. Hlavním arbitrem souboru je pianista a hráč na další klávesy či kytaru a zejména aranžér Jakub Mikula, jemuž sekunduje ve třech skladbách hostující kytarový mág a soundartista David Kollar. Jímavý spodek pak vyplňují bubeník Marek Sasko a basista Norbert Neuschl. Éterické nadstavby tu má místy na starost flétnistka a vokalistka Katarína Mikulová a téměř hasselovskou trubkou pak zvukový design ozvláštňuje ve dvou skladbách Michal Cálik.
První čtyři skladby působí jako suita, zpočátku spíše rozjímavá, ale postupně nabírající i výraznou kadenci. Následuje futuristická, místy eruptivní ukolébavka Uspávanka 2042 a vrcholem alba se zdá být experimentální, byť pouze tříminutový track Čierna s hostujícím Adamem Holzmanem na syntezátor Moog. Pak ovšem přijde pointa v podobě titulní skladby, v níž se všechno to mezičasí rozloží do úplně nových dimenzí, sic zpočátku v progrockovém oparu, ale následovně se spaceovým outletem. Všechno tu částečně připomíná to nejlepší ze slovenské progrockové tradice, včetně skutečně jen lehce folkloristických ozvěn, ale má to originální ráz. Skvělou codou je pak skladba Biela, kde se všechny dosud uvedené inspirace do sebe zavíjejí a výsledkem je nádherná balada.
Trilobeat: Zánikový horizont
Hevhetia (https://www.hevhetia.sk)