Volně improvizační večeře Christopha Erba, Magdy Mayas a Gerryho Hemingwaye, petrohradský živák Urge Tria a duchařské poselství od Die Fermentierten.
Saxofonista Christoph Erb, pianistka Magda Mayas a bubeník Gerry Hemingway vydali svůj opus Dinner Music na audiokazetě, což se zrovna k této jejich hudební seanci poměrně hodí, protože zní jakoby z jiného času, ne vysloveně archaicky, ale svým způsobem zajímavě dřevně či plechově a jakoby surově ve smyslu obnaženosti a neučesanosti. Poslech k večeři rozhodně nedoporučuji, ale nahrávku bychom mohli ho vnímat jako menu o třech chodech.
Téměř osmadvacetiminutový track A Feast Of Decision vyplňující celou stranu A by tak byl hlavním jídlem, ale evokuje spíše pohanský obřad, v němž se symbioticky doplňuje dunění bubnů a zvuk „kuchyňských“ činelů s příklepovým pianem a saxofon toto dění celkově prostupuje, aniž by ztratil na čitelnosti, a občas přebírá i vedoucí úlohu. Po dvaadvacáté minutě vše nabírá na obrátkách , aby se v posledních třech minutách vše prolnulo do sebe. Stranu B otevírá osmnáctiminutový zákusek An Agreement Of Palates, jenž je vrstvenější a částečně kompaktnější s občasných vytišením. Troubivý saxofon vytváří mnohdy jakýsi tunelový zvuk obalující plechové skotačení. Vrnivost a chvějivost si odpovídá s posmutnělými údery na piano a bubny opět duní. Chvílemi dostává prim úpěnlivý saxofon a jednodušší strukturovanost hry se zesložiťuje a rozvrzává, aby se ve finále propadla do jednoho slitého zvuku. Šestiapůlminutový digestiv A Reason For Grappa je rozkotaná prostorová mozaika složená z různých materiálů a vyvolává představy grafické partitury. Závěr pak vše relativně stmeluje.
Urge Trio má na svém kontě tři koncertní alba. To nejnovější spatřilo světlo světa pouze v digitální formě a zachycuje vystoupení v Sankt-Petěrburgu z února 2017 (vyšlo ovšem až na sklonku roku 2021), kdy ve vzduchu visely oslavy stého výročí únorové revoluce, a navíc se odehrálo v místě, kde míval svou dílnu tvůrce monumentálních soch Michail Anikušin, mimo jiné autor pomníků Puškina či Lenina. Pod tímto dojmem dostalo název Heros Live in St. Petersburg a jednotlivé skladby byly pojmenovány podle slova hrdina v různých jazycích. Úvodní Geroj (psáno v azbuce) se stopáží 24:24 se nese zpočátku ve vlnách proplétajících se saxofonů (Christoph Erb – soprán a tenor, Keefe Jackson – tenor a sopranino, též basklarinet), které podmalovává dramatické violoncello Tomeky Reid. Následuje štěpení na jednotlivá sóla, ale i do určité sounáležité smířlivosti, která se posléze vystupňuje v až symfonickou sošnost a nabírá na pompéznosti, která pozvolna utichá. Poté se vyloupne cello se svou exhibicí a od drobných pohvizdů začíná čím dál bouřlivější konverzace saxofonů podtrhovaná tahy smyčcem. V určité fázi si jakoby každý vede svou, ale objeví se i náznak melodie a vše se nakonec vytrácí do nezodpovězena. Následný cca osmiminutový track Eroe je výrazně abstraktnější a je odstartován vývěvovými zvuky, chřoupáním, povruňováním či pofukováním, jež se tu a tam zkonkretizuje do promluv či štěbetání. Violoncello zde pak občas přebírá roli perkusivního nástroje nebo krásně klouže. Poslední instantní kompozice Héros začíná více než dvouminutovým viloncellovým intrem zaplouvajícím spíše do vážnohudebních vod, občas romantizuje, oslavuje a poté zase drhne, zrychluje a důrazně se vzpíná. Do toho pak vpadnou navzájem se doplňující dechy s opět pestrou škálou výraziva od pozvolného pochvívání přes upadající únavu i lehká vzepětí a vše vrcholí až katarzním dovyprávěním.
CD Ghost Ship (ale třeba na Discogs uváděné jako Ghost Town) od formace Die Fermentierten přináší kolekci šesti divokých výtrysků energie a čtyř strukturovanějších skladeb s překvapivou náplní. Společné improvizace mají rozsah od jedné do tří minut, avšak hýří přehršlí různých špílců a fines. Hned úvodní Bring me boiling water doslova vybízí k pořádné smažbě v tavícím kotli. V Uncle Fester´s Song je noisový základ doplněn údernými bicími a vším občas profrní saxofon. Hustle with care je pak kolážovité dada s hluky, výkřiky a saxofonovými ataky. Rozkotaný nářez Good Knife, Bad Knife přechází ve stěnovitost doefektovanou brumy i spaceoými bublinami a závěrečná drobnůstka Honey I´m Home je parádní dojezd. Tři kousky jsou z pera kytaristy, tvůrce efektů a vokalisty Valentina Baumgartnera. Nejpozoruhodnější je asi úletová cca šestiminutovka 22 Dogs dropping from a moontower s excitovaně zpívaným názvem a výkřiky na konci, kdy se vše rozeběhne v divokém tempu a posléze upadne do zajímavé rozpitvanosti. Chasing Silent Bloom s odpichovým nástupem mi zpočátku až evokovala tvorbu Spinifex. Jasný tah na bránu, ale v rozvíjení i výrazná drásavá kytara s působivými efekty. Three eyes no soul začíná téměř jako archaizující jazzrock a objevuje se i skutečný zpěv s rozvinutějším textem, pak se připojí syntezátor Björna Magnussona a dění se poněkud rozdubuje a rozloží, aby po chvíli naskočila zase úvodní struktura. Hannibal´s Elephant Walk z pera saxofonisty Lina Blöchlingera začíná také jazzově a i tady hraje výraznou roli syntezátor, zprvu zapojený do skladebnosti a později ujíždějící do všehomíra.
Ghost Ship je velice svižné a svěží dílko, na němž se v neposlední řadě podílejí také skvostné bicí Tobiase Sommera, které už ale v této sestavě žel nebude mít pokračování, neb Valentin Baugartner několik dnů po natáčení zahynul v pouhých třiceti letech nešťastnou náhodou při pěší túře v horách a celé album je tak vysláním poselství z měsíční věže do nebeských výšin.
Erb / Mayas / Hemingway: Dinner Music
Urge Trio: „Heros“ Live in St. Petersburg
Die Fermentierten: Ghost Ship
Veto Records (www.veto-records.ch)