Pianista Ignacy Wiśniewski v improvizovaných dialozích

  

Etudy přerůstající v dramatické momenty.

Už první track na albu Duos nastiňuje princip, který tato deska zkoumá. V první části sekunduje protagonistovi vokalista Marcin Januszkiewicz zadumaným prozpěvováním a ve druhé ho vystřídá skočná hra bubeníka Michała Bryndala. Pianista tu vytváří jakési hudební nosníky, na něž se krásně navěšují hlas i nástroje. Vlastně i „dvojnázví“ – A battle between coincidence and destiny a Claun – vystihují různé filozofické roviny díla, existenciální rozpolcenost a bezbřehou hravost. V další dvoudomé instantní kompozici Bezwiegny sluch / No plan B se už postupně přitvrzuje. Do zpočátku něžných tónů na piano záhy rozjímavě a hloubavě nastupuje saxofon Mikołaje Trzasky, aby posléze posluchače zcela vtáhl do svých tenat zvyšováním naléhavosti a v závěru dojde i na prohrábnutí klavírních strun. Následující Wigwam or tepee? je mnohavrstevnatá konstrukce, kde hlas přichází zpovzdálí i vám dýchá přímo do uší. Kontemplativní polohy přecházejí mnohdy v exaltovanost, scat se střídá s výkřiky i bojácným zaklínáním. Ztišení následují vzmachy, rozehrávky jednotlivé údery do kláves. Zkrátka už dosti napjatá konverzace. Vrcholem je desetiapůlminutová trojdomá story s tituly Jak juź przegramy te bitwe, The Dream a Josef. Tady začíná důrazný saxofon následovaný ihned tvrdými úhozy a popoběhy. Dvě minuty silového přetlačování se pak rozvolní a okolo třetí minuty nastupuje ťukání na činely a obrubně bubnů v tanečním víru, do něhož krásně zapluje piano, které pak rozvíjí i další motiv. Vše je razantní a vehementní, ale i vzletné a opět ústí do zklidnění, v němž je dostatek prostoru pro přemýšlivé piano, do něhož se poté prolnou zprvu téměř neslyšitelné vzdechy následované smíchem a různými perkusivními vokálními hříčkami. Expresivní projev tu graduje do žvatlavosti a dětinské rozvernosti.

Basista Olo Walicki asistuje na dvou titulech – Krzywe zwierciadlo a Highway. V prvním zadumaně vklouzává do pianistických variací a ve druhém doplní lyrickou hru, brouzdání po strunách či skotačení vždy nějakým drobným ornamentem, ale celkově je jeho úloha dosti upozaděná. Dvoják Czwórkami / Jungle je docela groovová mela, o kterou se zprvu svým úporným pištěním a dalšími eskamotážemi stará saxofon a v druhé půli jeho roli převezme skutečně mnohapolohový Januszkiewicz. Ujarmienie powietra je konfrontací kvílícího saxofonu, zvonivých úderů a virblových cvičení, pod nimiž nenápadně zazní i pár temných spodních tónů na piano. Lyriku přináší Far away s odvázaným klavírem a vzdušným zpěvem. Po dvou a půl minutách se ovšem vše rozčlení na další ekvilibristiky od mlaskání, šeptaného rytmizování po až muezzinské vzývání. Piano tu kontruje skvěle ústrojnou úderností i uvolněností a vše ústí do jakéhosi transu. Na rozloučenou pak v titulu Tarantulla umocňují břinkavou a docela nostalgickou náladu ostře znějící odsekávané bicí s rozechvělými činely. Hladivé i důrazné zakončení coby coda k celkovému prolínání strukturální etudovosti s maximální expresí.

Ignacy Wiśniewski: Duos
Hevhetia (http://www.hevhetia.sk)