- Inzerce -

Dvě klavíristky, dva perkusisté, dvě skladatelky a dva přístupy k uměřenosti v hudbě

Soubor Yarn​/​Wire, kvarteto tvořené dvěma klavíristkami a dvěma hráči na perkuse, se v Praze představilo v roce 2018 v rámci festivalu Contempuls. Jejich tehdejší koncertní program byl ukázkou pestrosti stylů i zvuků, které toto těleso ovládá. Tato rozkročenost se potvrzuje i na nahrávkách tělesa, především pak na sérii nazvané Currents, jejíž šesté pokračování vyšlo v předvečer prvního jarního dne.

Nahrávky obsahují vždy skladby vzniklé během uplynulého roku na objednávku Yarn​/​Wire a najdeme mezi nimi jména generačně i stylově poměrně odlehlá; vejde se sem klasik experimentu Alvin Lucier i tvůrce post-taneční elektroniky Mark Fell. Nejnovější instance přináší dvě skladatelky, jejichž přístupy jsou si v něčem blízké a společným jmenovatelem je redukce hudebního materiálu, zároveň se na nich ukazuje, jak lze s podobnou myšlenkou vyrazit různými směry.

Olivia Bock své dílo Calibration Circle vytvořila jako poctu „neviditelným prvkům filmu“ a jde o útvar s významnou vizuální složkou. Jedním z oněch prvků jsou takzvané zaváděcí pásky, tedy kusy filmového materiálu, které v analogových dobách sloužily ke správné synchronizaci při projekci a střihu – čísla v kroužku odpočítávající od desítky do jedničky (více se o nich můžete dočíst zde). Sbírka těchto celuloidových proužků posloužila jako základ partitury pro klavíry, jež zde fungují jako spíše bicí nástroje udávající tep. Tím druhým prvkem jsou ruchy, umění napodobit skořápkami kopyta koní, kusem hadru bouřící moře a tak podobně. (Tomuto oboru jsme věnovali jedna Videa na víkend). Perkusisté sledují němý film, který skladatelka natočila, a v reálném čase k němu dodělávají potřebný ruchový doprovod.

Výsledkem těchto dvou konceptuálních vrstev je, především na počátku, hodně ticha, do nějž odklepávají klavíristky víceméně pravidelné tóny i netóny. Perkusisté-ruchaři k tomu jemně třou různé objekty podle dění na projekčním plátně. Hluků postupně přibývá a získávají na hlasitosti, nicméně stále je mezi nimi dostatek ticha k budování napětí. Skladba je možná zajímavější na pohled než na poslech, což koneckonců nevadí, jelikož k bandcampové verzi nahrávky je přiloženo i video.

Zatímco Olivia Bock redukuje směrem k tichu a mezerám mezi zvuky, Sarah Hennies se ve skladbě Primers vrací k tomu, jak redukci chápali zakladatelé amerického minimalismu v 60. letech, tedy jako zjednodušení toho, co se v hudbě děje, na přehledný proces. Oproti zvukové košatosti staví relativní témbrovou strohost dvou klavírů a dvou vibrafonů, místo napínavých pauz nabízí kontinuum. Obě dvojice hráčů rozvíjejí melodické formule skrze opakování a postupné proměny. Začneme energickým dusotem a postupně se přesouváme do zasněných poloh, klavíry a vibrafony spolu někdy kontrastují, jindy je těžké je od sebe rozlišit. Přes myšlenkovou blízkost „starému minimalismu“, nepůsobí Primers nikterak odvozeně, snad kromě letmé podobnosti zvukovému světu Stevea Reicha skrze zvolenou nástrojovou kombinaci. Ovšem zatímco Reich a další minimalisté se dopracovali k rozmělnění své původní radikálnosti a začali psát „hezké melodie“, Sarah Hennies znovu připomíná, že stačí soustředit se na pomalé proměny a nechat na sebe zvuk působit. Její Primers jsou půlhodinovou čistou zvukovou lázní, která je v nejčistším smyslu příjemná, aniž by sklouzávala k jakékoliv kýčovitosti.

Olivia Bock, Sarah Hennies: Yarn​/​Wire Currents Vol. 6
https://yarnwire.bandcamp.com/album/yarn-wire-currents-vol-6