Edoardo Ricci / Eugenio Sanna / Roger Turner: Live In Pisa

  

Edoardo Ricci / Eugenio Sanna / Roger Turner:  Live In Pisa

BURP PUBLICATIONS / MHMUSIC (www.burpenterprise.com)

 

Rčení, že hudba je univerzální jazyk je značně omšelé klišé. Psát o koncertu extravagantních improvizátorů, když jste nebyli přímo u toho a nemáte možnost vnímat vizuální stránku a atmosféru vystoupení se vším všudy, zase může být ožehavý oříšek. Nicméně v tomto případě je všechno jinak.

Britský bubeník Roger Turner mi při předávání tohoto CD sdělil, že jeho italští kolegové – altsaxofonista, basklarentista, kornetista a trombonista Edoardo Ricci a kytarista a hráč na nejrůznější objekty Eugenio Sanna opravdu neumí anglicky a jeho italština je prachmizerná. Tudíž se verbálně nedohodnou ani zbla. O to je to prý zajímavější.

Ricci je považován za otce italské moderní improvizace a Sanna je zase znám svým ultrasuchým humorem, což uplatňuje například v dokonalé symbióze s Philem Mintonem či třepotáním nohou při sólových vystoupeních, což si obé můžete najít na YouTube. S Turnerem už spolupracují nějaký ten pátek, což dokládá též na MHMUSIC vydané album I Segnali della Ritirata. Jejich téměř sedmdesátiminutová performance ve městě šikmé věže, které dokumentuje tento disk, se odehrála 26. listopadu 2006 v rámci Instabile Jazz Festivalu. Zpočátku to vypadá jako vzájemné oťukávání a pošťuchování, ale záhy se to začíná správně zvrhávat v řácky chaotický bigboš. I tahle  rozpadávající se struktura má však mohutný drive a tah na bránu. Čiší z toho živelnost a rozhodně tu nenajdete nudné nebo neinvenčí pasáže či nějaké tápání. Paralelní sóla se perfektně proplétají a tvoří polyamorfní zámotek. Zvukové gejzíry se střídají s filigránskými údery a cinkoty, dechovými štěky a profuky a  nervními brnkačkami a prstovými klouzačkami. První část se rozkládá na třičtvrtěhodinové ploše, další dvě jsou výrazně kratší, ale to neznamená, že by muzikantům docházel dech, ale zkrátka se dostávají stále více na dřeň věci. Jednoznačně nadčasový záznam, který si zasloužil být i s určitým odstupem vydán na stříbrném kotouči. Podle údaje na obalu je rok vydání 2012, dle dobrozdání Turnera však jde o horkou novinku.