Norský kytarista Eivind Aarset se po odlehčeném období a vyklidněné ambientní desce Dream Logic, vrací svým novým albem IE opět k ostřejšímu a říznějšímu zvukovému projevu známého z alb Électronique Noire či Sonic Codex. Čím tento všestranný kytarista, jehož styl v posledních několika letech nabral hodně na abstrakci a zdrženlivosti, skutečně vyniká, je jeho schopnost volně přecházet mezi idiomy příznačnými jak pro jazz, rock, ale i elektronickou hudbu a přizpůsobovat si je a tvarovat do zvukově nápaditých podob.
Aarseta na albu doprovází baskytarista Audun Erlien a dva bubeníci Wetle Holte a Erland Dahlen. Už ze samotné sestavy je tedy zřejmé, že na decibelech se nešetřilo. Kromě agresivní elektroniky lze však na albu zaslechnout i řadu dalších, převážně melodických perkusivních nástrojů jako jsou vibrafon, hang, kalimba a další. Na desce se podílel i Jan Bang živým samplováním, Michele Rabbia elektronickými texturami, Jan Galaga hrou na kontrabas klarinet ve dvou skladbách, Lorenzo Esposito Fornasari zpěvem v jedné skladbě a dechový orchestr Det Norske Blåsensemble.
Úvodní skladba Rask se nese od začátku až do konce na neměnném synkopovaném rytmu, který od hangu postupně přebírají bicí a poté kytara, a na něž se následně nabalují další vrstvy zvuků. Následující Sakte je zcela opačného rázu a svou střídmostí propůjčuje všem zvukovým projevům neskutečnou naléhavost a působí tak jakoby byla vyřazena z předchozího alba Dream Logic. Nejdelší skladba alba Wanderlust meandruje mezi několika polohami – nahuštěnou přehlídkou kytarových melodií podpořených dechy a lámanými rytmy bicích připomínající svou úderností norské souputníky Jaga Jazzist, rozvernou impromptu pasáží s překotnými bicími a elektronickým exhibicionismem (v němž se kytara věrně transformuje v syntezátor) a snivými, pokoutně vkrádavými, kytarovými glissandy. Ve zbylých skladbách máme co do činění se stále více intenzivním zaplňováním zvukového pole kytarami a elektronikou a s rytmickou kytarovou rozjíveností ne příliš vzdálenou kapelám jako Talking Heads. Dojde i na téměř gothicrockově znějící skladbu, v níž nás osloví temný, efekty se prostupující zpěv. Po dynamické stránce je však album velice nápaditě koncipované, tiché pasáže se skrývají občas hned za těmi nejhlasitějšími a postupné gradace se odvíjejí v post-rockovém stylu.
Albem IE nás Eivind Aarset zve na další ze svých cest, na nichž se hudba setkává se zvukovými texturami na pozadí důmyslně propracované a členité krajiny. Je to sice cesta, která těm obeznámenějším s Aarsetovou tvorbou bude velice povědomá, ale i tak stojí za to se na ni vydat. Smůla jen, že naživo album IE Eivind Aarset se svým kvartetem již představil, a to v poslední říjnový den v Jazz Docku.
Eivind Aarset: IE
Jazzland (https://www.jazzlandrec.com)