- Inzerce -

Eliane Radigue: Ψ 847

Eliane Radigue: Ψ 847

Oral (www.oral.qc.ca)

 

Francouzská skladatelka Eliane Radigue rozvíjí v posledních letech dvě linie aktivit. Dáma, která je spjatá především s elektronickou hudbou, začala v novém miléniu rozvíjet sérii kompozic pro akustické nástroje, v nichž si pohrává s témbry, jichž bychom se nenadáli. Na nahrávce je zatím z této série k dispozici pouze Naldjorlak I pro sólové violoncello, další díly pro basetový roh či harfu byly provedeny koncertně. Paralelně s tím se postupně dostávají na světlo světa její starší nahrávky a veřejnost si tak může dělat stále kompletnější představu o cestě, již Radigue prošla od 50. let, kdy ji uchvátila musique concréte Pierrů Schaeffera a Henryho, přes ovlivnění tibetským buddhismem k dlouhým plochám elektronických oscilací.  Na kanadské značce Oral právě vyšla jedna z dlouhých meditací, které byly pro Radigue charakteristické od sedmdesátých let. Syntezátor ARP 2500, její hlavní instrument, je v kompozici Psi 847 zdrojem vysokých frekvencí, které se pomalu posouvají a tak vytvářejí klidnější či naopak rozkmitané plochy. Do nich čas od času vstupují motivy synteticky zvonivých tónů – někdy se opakuje jeden, jindy dva nebo tři, v rytmech, které jsou téměř pravidelné, ale ne strojové.  Během více než sedmdesáti minut se vystřídají místa téměř nehybná s vlnkami výraznější aktivity, celek je ale zvukově velice jemný, z vysokých tónů se až točí hlava. Na jednom disku je nahrávka studiová, na druhém koncertní, což u elektronické hudby může působit zvláštně, ovšem u Radigue byl konkrétní prostor vždy důležitou součástí realizace hudby. V případě Ψ 847 jsou reproduktory rozmístěny kolem publika, ovšem namířené od něj směrem ke stěnám, takže k posluchačům se zvuk dostává až po odrazu, dobarven akustikou konkrétní místnosti. Ačkoliv nahrávka může takový zážitek zprostředkovat jen omezeně, zní koncertní nahrávka jinak, barevněji, měkčeji než ta studiová. Vzhledem k tomu, že lidský sluch s postupujícím věkem ztrácí schopnost slyšet vyšší frekvence, užijí si tuto skladbu nejkompletněji asi děti, psi a netopýři. I pro nás ostatní ale naštěstí zůstává ve sféře slyšitelného právě tak dost na to, abychom fascinovaně poslouchali.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.