Emmanuel Mieville: Four Wanderings In Tropical Lands
Baskaru (www.baskaru.com)
Four Wanderings In Tropical Lands francouzského zvukového umělce Emmanuela Mievilla je záhadné album. Vlastně jsem si nebyl příliš jist, jestli se jedná spíše o field recording, nebo spíše o konkrétní hudbu a nebo ještě o něco jiného. Je to zvláštní zvukové leporelo, ve kterém se přes sebe skládají různorodé zvuky, jež jsou sice pevně ukotveny v reálném akustickém prostoru (ve všech případech se jedná o field recording), ale jsou nakladeny přes sebe a vedle sebe tak, že vytvářejí podivnou surrealistickou skládačku, zvukové puzzle, které se nedá složit.
Jediné co se dá dělat, je zapomenout na očekávání a kochat se zvukovými barvami této skládačky a také jejími nečekanými souvislostmi. Během nahrávky přeletíme z jedné strany glóbu na druhý – první dvě skladby vznikly z materiálu nahraného v Kostarice, ostatní pak mají svůj původ v Malajsii, respektive Hong Kongu.
Některé barvy se během celé nahrávky vracejí jako znovu a znovu, především jsou to různé přírodní šumy- voda, hmyz, žáby a také zvuky železných konstrukcí, do kterých někdo více či méně rytmicky buší. Pocházejí pravděpodobně z různých míst a mají různé kvality, ale tvoří hlavní perkusivní, dynamickou a mnohdy i melodickou složku první části nahrávky.
První skladba Escasu, San José, Costa Rica je svého druhu zvuková báseň, nebo dost možná spíše akustická groteska. Nešikovný učeň vybírá, která ze čtyř železných tyček je nejlepší, v dílně také teče řeka a za oknem štěká pes. Projede dodávka. Dědeček brousí pilu břichatku na pobřeží moře ze kterého se co chvíli vynoří mrož nebo kosatka, pak moře zavře poklopem, takže z něj teče jen malý potůček, kanárek zazpívá. Tohle zde můžete slyšet, vaše představivost se také může ubírat úplně jiným směrem, skladba zvuků je to každopádně poměrně bizarní.
Ovšem už hned druhá skladba Cahuita, Costa Rica je více hudební, ale musíte si zvyknout, že se vám do mozku zařízne ve výškách podivně pěnivý zvuk cikád, který téměř po celou dobu více než sedmnáctiminutového tracku nepoleví na intenzitě, a také táhlý zvuk jakéhosi smýkaného železného objektu. Přiznám, se že na nabroušené výšky této skladby jsem nebyl schopen si zvyknout.
Album lze také poslouchat jako organický ambient, nenápadnou hudební stěnu, při jejímž poslechu stáhnete volume vašeho sterea. Čtvrtá skladba s názvem Tarapoto, Peru / Kuantan, Malaysia je pro to patrně nejvhodnější – je klidná a kombinuje kvákání žab, cikády, různé šumy a vzdálené pokřikování lidí do příjemné zvukové širokospektrální deky plné mikrorytmů a do sebe se překlápějících zvuků. Z provazců deště a žabího kuňkání se občas vynoří lidé, kteří tam jakoby nemají co dělat, ale přesto jsou tam někde za stěnou přírodních zvuků trvale přítomni.
Zdá se mi, že nahrávka Four Wanderings In Tropical Lands je nejsilnější právě tam, kde se konkrétní hudba vytrácí a zůstává jen field recording. Samozřejmě, že nahrávka deště nebo zvuku žab není nic, co by tu ještě nebylo, ale o to přece ve field recording nejde. Nicméně jsem měl při poslechu mnohokrát pocit, že v nahrávce buď něco chybí, nebo v ní naopak něco přebývá. Album by sneslo redukovat množství zvuků hraných najednou anebo přitlačit na surrealistickou notu (nejvíce zjevnou v první skladbě) a posílit “epickou” složku miniaturních zvukových příběhů.
Na závěr je třeba také dodat, že album se bezchybně spojuje se zvukem kávovaru, popelářským autem za okny a boucháním u sousedů. Vařením, telefonováním a popocházením po místnosti ho můžete jen dotvořit.
