- Inzerce -

Ferran Fages: Radi d´Or

Ferran Fages: Radi d´Or

Another Timbre (www.anothertimbre.com)

 

Katalánský skladatel, kytarista a nezřídka turntablista Ferran Fages (ročník 1974) je znám zejména coby člen tria Atolón, které s ním tvoří trumpetistka Ruth Barberán a akordeonista Alfredo Costa Monteiro či v poslední době též díky své účasti na novém zpracování Cartridge Music Johna Cage (též na Another Timbre v roce 2013 –viz recenze Matěje Kratochvíla z 16. 9. 2013).



 

Cca šestatřicetiminutový opus Radi d´Or (Paprsek zlata) nahrál Ferran Fages Ensemble ve složení Olga Ábalos (flétna a altsaxofon), Lali Barriére (sinusové vlny), Tom Chant (saxofony), Pilar Subirá (perkuse) a Fages sám doma na akustickou kytaru. I přesto a právě proto je to zvuková lahůdka, která připomíná přírodní chemickou reakci, nebo spíše řetězec reakcí, které se nedějí v laboratorních zkumavkách, ale v přirozeném prostředí vůkol nás. Nejde ovšem o nějaké výbuchy či kouřové klokotání, ale velmi pozvolné procesy, které mají za následek pomalu se proměňující podobu dané materie. Sinusové vlny jsou zde pak určitým katalyzátorem či vlastně ještě spíše elektrolytickým činitelem s poměrně silným účinkem a rozhodně ne podružnou rolí, ovšem opět žádným agresivním elementem. To je vlastně jediná elektronika, která určuje chod všech reakcí. Jednotlivé akustické nástroje (prvky) pak dle svých vlastností, možností a schopností v daný moment určují hybnost či nehybnost oněch změn. To vše se děje na ploše s jen nepatrnými poryvy a vrásy. Není to nějaké bouřlivé přeskupování hmoty či vytváření sonických skulptur, ale spíš něco jako kamenné dno řeky, které mineralizovaná voda jemně nahlodává a případně i patřičně zabarvuje. Tady je to barva zlata ve všech jeho mutacích od bílé, šedé, stříbřité přes žlutavou až bezbarvou či naopak téměř černou.

Opakovaným poslechem pochopitelně objevíte nové dimenze (jako vždy u podobných nahrávek), ale především se můžete výborně soustředit nikoliv na celek, ale na jednotlivé nástroje, což vám umožní zcela jiný úhel poslechu. Tato nenásilná analýza vám rozhodně nezkazí celkový dojem, naopak ho ještě umocní.


Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.

Quentin Rollet: Když se mi to, co slyším, nelíbí, budu první, kdo to „zničí“

V pařížském Marais se se svými saxofony pohybuje Quentin Rollet, hledačský improvizátor, majitel dvou vydavatelství a žádaný host na albech mnoha hvězd jiné hudby.

Zkouška sirén: Chudák fujara

Rozfuk coby národní symbol.

Hermovo ucho – Adventní překvapení aneb Dva blízké koncepty možné hudby

Fluxus a chvění jdou významově i esteticky k sobě. V koncertním sále i v kostele.