Filip Topol: Nebe je zatažený

  
286

Label Indies Scope vydal trojalbum živých sólových nahrávek Filipa Topola. Záznam ze dvou koncertů ve stejném klubu, jež dělí pouhý rok a spojuje povánoční doba, doplněný improvizačními kousky různě posbíranými považuji za nejzajímavější vydavatelský počin letošního jara.

Zažil jsem Filipa po koncertě s krvavými prsty a téměř rozdrcenými klouby na rukou, sotva popadajícího dech. Ale tři CD se souhrnným titulem Nebe je zatažený je o něčem jiném, byť nepostrádá stejný hudební materiál. Někdejší enfant terrible je v klubu Na rampě v Jablonci nad Nisou 27. prosince roku 2000 a 28. prosince 2001 ukázněný, zklidněný, přesto (nebo právě proto) více ponořený do písničkářské formy sdělení a multižánrové klavírní hry. Jeho výpovědi o sobě samém, o lidech vůkol, o strachu, vzpouře, lásce, o démonech v sobě i obyčejných krásách světa zde dostávají až filozofický, ba duchovní rozměr.

První (pod názvem Sou pastýři) i druhý disk (Neklidná noc) na ploše více jak dvou a půl hodiny zaplaví posluchače jedenatřiceti známými i méně ohranými písněmi z časů Psích vojáků. Některé se ale opakují, což považuji za přínos. Pominu-li fakt, že takové perly jako Krasobruslař, Thunblues, Anděl, Chce se mi spát, Sedmiboká a Sbohem a řetěz se dají poslouchat stále dokola, tak skýtají možnost porovnání. Řekl bych, že pozdější interpretace, i když pouze o rok, je ještě více civilnější, a zároveň i uvolněnější, takže třeba v případě Krasobruslaře dokonce s rozvolněnou formou.

Na obou CD jsou písně osekány až na dřeň, zhutněné interpretační samotou a individualitou z masa, kostí a kůže vrženou mezi posluchače. Topol i z obyčejných situací a všedních zážitků dokáže vykřesat fatálnost a vybudovat sugestivní minidrama. Zářným příkladem budiž píseň Myši v poli na prvním CD. Následuje Anděl, kde se mísí klavírní perlení s až brutální vypjatostí, takže se tu až omamně střetává Nebe nad Berlínem s Faunovým labyrintem. V tolikrát slyšeném Chce se mi spát s úžasem objevuji zvláštní směs bezvýchodnosti, rezignace a vzdoru – to na prvním disku. Na druhém je píseň spíše rozverná, bezstarostná, a dokonce uzavírá celou písňovou kolekci. Nejrozměrnějším kusem je na obou písňových albech Sedmiboká; v prvním případě (9:13) Topol vygraduje intenzitu až ke křiku a klavírnímu běsnění, podruhé (10:36) využívá minimalistických postupů společně s deklamací a následnou romanticky expresivní dramatičností. Výtrysk typicky slovanské lyriky, smutku a osudovosti doširoka objímající představují Russian Mystic Pop op.II. (CD1) a Ráno snů (CD2). První CD vrcholí Topolovou referenční písní Žiletky, zde zniterněné, která následuje po potlesku, jenž jinde už nezazní, a po slovech „Doufám, že se uvidíme v příštím tisíciletí“; dojemný můstek ke druhému CD. Tady potěší jedna z mála „optimistických“ písní O příměří s výrazným motivem rajských krás kolem nás. Dokonce i o ďáblově číselné symbolice v 2.2.(2000) pojednává Topol nezvykle odlehčeně. Samozřejmě, že dokáže být poeovsky temný, to mu zůstalo, ale pak to náhle vše prosvětlí, což ovšem působí o to více sugestivněji a životněji (O holubech a hře, O noci).

Třetí CD s titulem V září už nikdy netanči obsahuje čtyři rozměrnější kompozice, vycházející z písní, jež obsahují předešlé dvě části kompletu. Otevírá a uzavírá ho titulní skladba, kde Topol i zpívá; nicméně jde především o klavírní proud, rozlitý do všech směrů. V úvodní improvizaci (17:28) i v té závěrečné (13:16) totéž téma rozvíjí a variuje různě; tu s rockově přímočarým tahem či romantickou a klasicistní expresivitou, onde s taneční houpavostí, repetitivností frází a motivků, melancholickým ponorem i eruptivní květnatostí. Čistě instrumentální Malá noční hudba (6:14), ač nejkratší, je rozdělena do tří vět jako sonáta; střídají se tu mimojiné ozvěny baroka, romantismu a rocku. Malá smuteční hudba (8:12) se střídavě noří do hluboké jímavosti či rázných riffů, aby nakonec převládl hořko-sladký dech lyrismu.

Celý komplet je neobyčejně sevřený a vskutku reprezentativně představuje méně známou tvář Filipa Topola jako písničkáře, nikoli lídra a frontmana rockové úderky. Písně, jejichž koncertní nahrávku pořídil Karel Šírek a zmasteroval Dušan Souček (opravdu bravo!), vybral a sestavil Milan Páleš. Zároveň si vydavatel Indies Scope dal záležet na vizuální stránce, takže jde o skutečný umělecký artefakt – grafika: Zuzana Pálešová, autorem Topolova portrétu na přední straně obalu je rockerka Eva Turnová, která znala Filipa Topola nejlépe, a do té malby se to očividně promítlo…

Filip Topol: Nebe je zatažený
Indies Scope (https://www.indies.eu/)