Fo(u) r Alto (4 compositions by Frank Gratkowski); Frank Gratkowski Quartet: le vent et la george; Gratkowski / Brown / Winant + Gerhard E. Winkler: Vermilliom Traces /Donnaueschingen 2009

  

Fo(u) r Alto (4 compositions by Frank Gratkowski)

Frank Gratkowski Quartet: le vent et la george

Gratkowski / Brown / Winant + Gerhard E. Winkler: Vermilliom Traces /Donnaueschingen 2009

Leo Records (www.leorecords.com)

 

Německý saxofonista Frank Gratkowski nemá o nápady nikdy nouzi a každý jeho projekt přináší něco nového. To jednoznačně dokumentuje trojice cédéček v nové kolekci Leo Records. Jeho invence i prostor pro improvizaci a výběr kongeniálních souputníků je zcela mimořádná.

Skvadra Fo(u) r Alto vedle protagonisty přináší další fenomenální altsaxofonisty Floriana Bergmanna,  Benjamina Weidenkampa  a Christiana Weidnerera, kterým to Frank psal doslova na tělo. Nádherné mikrotonální polohy, které mají svou vzdušnost i zádumčivost a zároveň ojedinělé emotivní erupce či krátké i dlouhé vzdechy. Vějířovité i kaskádovité eskapády se zde snoubí s vesmírnou imaginací a je celkem jedno, jestli ta či ona skladba má pár minut nebo více než půl hodiny, nikdy se nenudíte. Nejsugestivnější je pochopitelně nejdelší závěrečná Sound 1, kde má zmiňovaná atonalita navrch a vytváří mikrominimalistické obrazce, které reagují na jednotlivé nervy. Tady máte pocit, že jste se ocitli ve světě za světem a prohlédli ono pověstné světlo na konci čehosi na dálnici zvané věčnost. Ozvuky plechů se zde mísí s astrálním foukáním a vše skutečně působí jako primární  zvuk zrození i smrti. Apokalypsa pro čtyři altky non plus ultra, která mrazivě studí i hladí a stáčí se ve víru sama do sebe, ale šlehá malé ocásky bujení do všech stran. Nekončící tortura niterního zvuku, jenž ve svých poryvech vytváří zhoubu i katarzi nebo možná antikatarzi.

Quartet, kde Gratkowskému sekundují holandský trombonista Wolter Wierbos, kontrabasista Dieter Manderscheid a univerzální bubeník Gerry Hemingway, je ještě o mnoho flexibilnější a přináší další dimenze. Gratkowski navíc na opusu le vent et la george hojně používá klarinet, basklarinet a kontrabasklarinet. Je to hlubinná sonda do vrstev lidského vědomí a zároveň procházka možnostmi daného obsazení. Nálady se občas střídají velmi rychle a vytvářejí tu zpěvné, tu téměř kakofonické momenty. Úvodní více než třicetiminutová suita Harm-oh-nie mluví sama za sebe. Jsou v ní povzdechy i nesmírná údernost či minimalistická kadence v závěru. Parapísňové motivy se zde střídají s výboji moderního jazzu až k pozoruhodným prapodivným sonickým ornamentům, jež však v sobě skrývají jakési jazz-voodoo principy se snad kladným zakončením. Bloudění světem podle dávných námořníků a možná i nacházení vzdálených břehů. Ukrutné výkruty hledající spasení, které může být v dohlednu i nedohlednu.

Na 2CD, které tuto zcela pomyslnou trilogii uzavírá, rozhřešení zcela jistě nenajdete. Naprosto nervní konfigurace Franka Gratkowského, pianisty a tvůrce počítačových signálů Chrise Browna a perkusisty Williama Winanta vám jistě nenahradí antidepresiva, ale nenavodí ani pohodovou atmosféru. Na druhou stranu máte možnost se nabudit do sfér oficiálních i neoficiálních drog bez zatížení jater či ledvin. Největší očištění přináší kakofonická metakompozice Unterbelly. Druhému disku, který je záznamem koncertu z akce Donaueschinger Musiktage z roku 2009, dominuje úvodní skladba Bikini. Atoll, pod níž je podepsán elektronik Gerhard E. Winkler, jenž zmiňované trio obohacuje o libozvučné pazvuky. Jinak jsou to čiré imaginace, na nichž je vidět, jak si všichni muzikanti libují ve vzájemných hrátkách a nechají se navzájem inspirovat k burleskním kreacím. Je to muzika pro silné nátury, ale přesto má v sobě velejemnost silného odvaru čaje z nejrůznějších vzácných bylin.