Golem Mecanique: Luciferis

  

Francouzský projekt Golem Mecanique zahajuje titulem Luciferis novou pekelnou albovou trilogii.

Když jsem v době lehkého uvolnění z covidové strnulosti přemítal, jakou z nových nahrávek v letních měsících podrobit recenzní práci, ani náznakem jsem netušil, že nový počin labelů Ideologic Organ (Stephen O‘Malley) a Editions Mego (Peter Rehberg) se nakonec stane jednou z posledních hudebních vlaštovek, která spatří světlo světa pod kuratelou nedávno zesnulého Petera Rehberga. Zpráva o jeho skonu zasáhla svět hudební alternativy jako blesk z čistého nebe a v tomto případě jistě není pouhou frází, že uprázdněné místo se po něm bude zaplňovat jen obtížně. Není ovšem posláním této recenze začínat nekrologem, tuto nepříjemnou povinnost již redakce zvládla, proto mi prosím dovolte na Petera Rehberga zavzpomínat prostřednictvím jeho vydavatelské činnosti, konkrétně tímto hudebním počinem.

Golem Mecanique nepředstavuje takhle na první dobrou žádné známější jméno v současném black/drone/dark ambient/alternative undergroundu a přiznám se, že kdyby mne na osobu Karen Jebane neupozornil její podobně těžko zařaditelný souputník Laurent Boulouard (Sorc‘henn, Dihaod), asi by mne její tvorba úplně minula, což by byla určitě škoda. Golem Mecanique totiž představuje velmi svojský přístup k temně droneové hudbě a ač by člověk vzhledem k vydání desky Luciferis odhadoval hudbu silně inspirovanou SUNN O))) (kterým ostatně Karen otevírala koncert v Paříži v roce 2019 a 2020), řekl bych, že společných prvků v hudebně technické rovině spolu mnoho mít nebudou. V tvorbě GM totiž převažuje cosi řekl bych až bytostně francouzského, a teď myslím zejména ve vztahu k místní avantgardě blackového či více experimentálního ražení. Existuje určitá zvláštní linka, která se táhne od Black Legions, přes např. gotické Rosa Crux až po třeba Peste Noire (myšlena samozřejmě jejich starší tvorba, nikoli jejich současné puzení k rasové očistě v kulisách slovanského křupanství). Atmosféra, občasné použití tradičních nástrojů typu niněry či loutny, repetitivní varhany, nejrůznější perkusivní nástroje, smysl pro okultní atmosféru, mluva v glosoláliích a další prvky, to vše v citlivějším posluchači rozvibrovává příjemné mrazení za potemnělé noci.

Přes všechny výše vyjmenované charakteristiky je ovšem nutné konstatovat, že aktuální počin GM, tedy album Luciferis, se předchozí tvorbě této zajímavé dámy poněkud vymyká. Dle jejích vlastních slov, je tato deska první částí připravované pekelné trilogie, kdy další nosič bude pokřtěn dokonce jménem samotného Satana. Luciferis je rozdělena do dvou přibližně dvacetiminutových skladeb, kdy ani jedna z nich neobsahuje důležitý výrazový prvek GM, a sice manipulaci s lidským hlasem. Novinka se totiž nese ve znamení čistého atmosferického drone s prvky dark ambientu a blackem načichlých nálad. Ta je podtržena i poměrně citlivou kytarovou hrou souputného umělce Thomase Bela, jehož jméno na mě vyskočilo až s toto nahrávkou, přestože dle mé letmé návštěvy jeho Bandcampu by i jeho tvorba určitě stála za důkladnější rozbor.

Kromě kytarových pasáží můžeme na Luciferis zaslechnout i pár unikátních nástrojů, jako je právě již zmíněná niněra, jež zde v mechanizované modifikaci slouží jako zdroj nejrůznějších ploch a kontinuálních frekvencí. Přiznám se, že než jsem si tuto informaci přečetl, pokládal jsem za základ minimalistických ploch na desce varhany, což ostatně podtrhuje podtitul, kterým Karen Jebane tento kousek častuje, a sice „můj vlastní kostel“. Sakrální atmosféra, zvláštní melancholie, možná i staroba a dekadence, to jsou zkrátka erbovní znamení francouzských černokněžníků a je celkem jedno, jestli ji hledáte v tvorbě Hell Milia, Melek Tha nebo třeba Anorexia Nervosa.

Hudba GM ovšem spíše než blackové směčky ze země galského kohouta, připomíná depresivně laděné nahrávky Orena Ambarchiho či právě projektu Pita. Spíše než metalové struktury předhazuje Karen posluchačům minimalistické kompozice strukturované spíš do abstraktních přemýšlivých ploch a experimentů se zvukovostí jako takovou; ostatně v tom bude pravděpodobně důvod, proč si desku vybral k vydání Stephen O‘Malley na labelu Ideologic Organ. Jako bonus zde pak jednoznačně vidím určitou bezstarostnost při zacházení s repetitivními a možná až lehce kýčovitými (ale rozhodně v pozitivním smyslu slova) polohami načichlými temně metalovou estetikou. Karen sama se nechala slyšet, že celá trilogie vznikla během pandemie z potřeby navrátit se k právě názvukům blacku a doomu a osobně bych řekl, že obojí je zde uchopeno citlivě a nepůsobí rušivě vůči celkovému minimalistickému feelingu. I možná díky relativně kratší stopáži nemá Luciferis příliš čas nudit a její poslech uteče poměrně rychle.

Důraz na koncepční vyznění desky ve mne ovšem zanechává lehce rozporuplný dojem, co se týče celkové hudební struktury, zejména barevnosti použitých prvků. Zatímco na starších nahrávkách GM využívá Karen právě i svého hlasu, různých předtočených samplů či odkazů na okultní a náboženské fenomény, zde se pohybuje v relativně konzervativním způsobu kompozice a klade tak důraz spíše na hypnotickou a repetitivní složku, což nemusí být ovšem nutně na škodu, pokud si Karen na další album schovala rozvinutí celkové nálady o další prvky, nebo jestli si šetří hudební munici na celou trilogii. Pak je možné desku Luciferis brát jako opatrné otevírání bran, což je určitě v pořádku.

Pakliže jste fanoušci SUNN O))) v jejich přístupnější (např. Domkirke) podobě, či máte obecně slabost pro bretaňská či normanská „strašidla“, pak doporučuji aktuální počiny GM nevynechat, ale naopak je přidat k zásekům od Sorc‘henn nebo třeba takových Dapnom popř. Orena Ambarchiho. Pokud ale čekáte droneové propasti a vzápětí až orchestrálně kytarové gradace do maximálních možností subwofferů, pak asi budete muset sáhnout jinam. Pro všechny ostatní, kdo se rádi posluchačsky projdou po opuštěných katarských kostelích francouzského venkova, s gustem si poslechnou příběhy o Gillu de Raisovi nebo se s oblibou pouští do raných minimalistických vod Black legions, bude Golem Mecanique nepochybně zajímavým objevem.

Golem Mecanique: Luciferis
Editions Mego (http://editionsmego.com)
Ideologic Organ (https://ideologicorgan.bandcamp.com/music)