Miroslav Tóth provádí po místech, kam nikdo nechce jít.
„Je to jako psát průvodce po místech, kam nikdo nechce jít, dokud jsou ještě místy. Až potom. Až když jsou vytrhnutá z koloběhu někdejší funkčnosti a produktivity, vytěžená, opotřebovaná, ponechaná ladem, napospas schránkovým firmám nebo definitivně nedokončená. Až potom spolehlivě vzbudí pozornost umění (…) Je to nějaký zvláštní talent, že umění ucítí rozklad na vzdálenost až dvou set kilometrů a už k němu míří?“ Slova antropoložky Ivany Rumanové v bookletu doprovázejí kompozici Miroslava Tótha Nemiesta s podtitulem Neveselým nepožičiavame. V ní se spojují terénní nahrávky v původní i manipulované podobě se smyčcovým kvartetem a zavádějí posluchače na lokality, které nějak spadají do definice takzvaného ne-místa (non-place, non-lieu), jak ji v devadesátých letech zformuloval francouzský antropolog Marc Augé. Ten tímto pojmem označil prostory, s nimiž si nespojujeme žádný specifický charakter, skrze která se jen přesouváme na cestě k místům skutečným. Typickým příkladem jsou letištní haly. Nemiesta je pětidílná kompozice, jež nás vezme na exkurzi do atomové elektrárny, odstavené těžební štoly v Povltaví, nákupního centra Chodov, na nedostavěnou dálniční křižovatku u Dunaje, nebo do chátrajícího lázeňského domu Machnáč v Trenčianských Teplicích. Interpretace se ujal Dystopic Requiem Quartet stojící již za dřívějším Tóthovým albem Black Angels Songs. Na housle hrají David Danel a Anna Veverková, na violu Adam Pechočiak a na violoncello Andrej Gál. Jako host v některých částech obsazení rozšiřuje o housle a violu Júlia Urdová.
Zwetendorfská atomová elektrárna, která nikdy nebyla uvedena do provozu, slouží jako zdroj apokalyptické zvukové změti zkreslených úderů, do níž hráči spolu s drnkáním na nástroje usilovně pokřikují. Zkreslené zvuky udávají chvílemi poměrně pravidelný rytmus, který je ovšem neustále přerušován a znovu startován. Hektickou a agresivní atmosféru vystřídá možná trochu paradoxní poklid nákupního centra Chodov. Lidé se procházejí mezi obchody a smyčce mezi ně kladou akordy rozvíjející se z ticha k romantickému roztoužení a zpět do ticha. Podzemí štoly Josef na Příbramsku Tótha opět inspirovalo k nahuštění a zrychlení zvukového dění, skřípění v hloubkách, rychlá glissanda ve výškách, zkreslené údery jak ze starého sci-fi filmu. V léčebném domě Machnáč jako bychom nejprve poslouchali skrze chrchlající sluchátko starého telefonu, které se náhle přepne do řezavě krystalické kombinace elektronických ploch a vysokých tónů smyčců. Zvukové spektrum se postupně rozprostře a s ním přijde i větší dramatičnost. Hudba odrážející se od nedostavěné dálniční křižovatky nejprve nehudební zvuky dávkuje decentně, aby ve druhé půlce přitvrdila a místy přešla bezmála do čistého noise. Konec obstará krátká melodická vlnka.
Jak píše v bookletu již citovaná Ivana Rumanová, ne všechny lokality nahrávek naplňují bezezbytku obvyklou definici nemíst. Některá svůj charakter a smysl měla, ale přišla o něj, či ho naopak nikdy nestihla získat. I tak je ale hudba pozoruhodným zpracováním vztahu mezi zvuky a jejich lokalizací. Víme, na kterých místech se nahrávalo, zároveň je díky elektronickým manipulacím původní charakter zvukového prostředí zcela změněn. Tóthova hudba není jednoduchou ilustrací, ale zneklidňujícím proudem, z něhož jde občas hlava kolem. Ale právě proto možná skvěle vystihuje podstatu míst, s nimiž si jako společnost nevíme rady. Některá necháváme opuštěná pomalu se rozpadat, jinými procházíme nebo projíždíme, aniž bychom je vnímali. Alespoň v hudbě tak lze možná slyšet cosi jako jejich esenci.
K pětici Nemíst je přidán jeden žertovný čtvrtminutový bonus a také meditativní Nénia pre Ukrajinu, kterou autor napsal tři dny po vypuknutí války. Po sensorickém přesycení Nemiest s ní nastupuje série dlouhých akordů. Nejprve se zdá, že půjde o meditativní minimal ve stylu Arvo Pärta, ale záhy se hudba vydá do jiných, komplexnějších sfér, v nichž se střídá smutek s úzkostí.
Album vydala značka NEXT Festival Records letos 24. června, shodou okolností přesně měsíc před úmrtím Marca Augého, autora titulního termínu. V digitální podobě Nemiesta najdete na bandcampu, vinylová verze pak má přidanou estetickou hodnotu. Obaly byly převzaty z různých antikvárních elpíček, na která byl nanesen nový potisk. U mého exempláře tak zpod něj vykukuje Iveta Bartošová.
Miroslav Tóth: Nemiesta
NEXT Festival Records (https://nextfestival.bandcamp.com/album/nemiesta)
Foto: Lucia Mlynčeková-Tóthová