- Inzerce -

Jiří Durman, Miroslav Posejpal: Forgotten Memories Vol. 5 a 6

Významné improvizační duo sérií Forgotten Memories rekapituluje svoji činnost v osmdesátých letech. Bohužel netuším, zda disky s pořadovými čísly 1-4 již vyšly, nebo se jejich uvedení teprve chystá a kolik položek má celá série v konečné podobě mít. Je však smutné, že materiál takových vlastností musí vycházet, přestože kvalitně vypraven a remasterován samotným Miroslavem Posejpalem, ve vlastní produkci na CDR a že se „kamenným“ firmám patrně nezdá sdostatek atraktivní.

Oba dva disky mají, kromě společného názvu uvedeného v titulku recenze, ještě sáhodlouhé „podnázvy“. V případě Vol. 5 zní Message From The No Man’s Land I – Song Of Mountain And Desire, úplná titulatura Vol. 6 je Message From The No Man’s Land II – Song Of The Dark Clouds, Forest And Oak Tree. Oba jsou také rozděleny na 7 respektive 5 tracků, jejichž přechod je naprosto plynulý a celé trackování je proto spíše formální záležitostí.

Vol. 5 přináší záznam z barokní rotundy Šternberského paláce v Praze pořízený koncem dubna 1988. Oba protagonisté se zde obklopili množstvím nástrojů, Posejpal vedle kontrabasu obsluhuje violu, Durman se soustřeďuje zejména na klarinet, nejrůznější perkuse (trubicové zvony, gongy, temple block) a flétny. Nástroj, s nímž si jeho jméno nejčastěji spojujeme, totiž saxofon, na CD vůbec nezazní. Píseň hory a touhy nenese nejmenší stopu jazzové zkušenosti obou hráčů, jedná se totiž o symbiózu dvou zvolna se odvíjejících zvukových dějů, jejichž průsečík, podpořený skvělou prací s přirozeným dozvukem prostoru, se možná odehrává mnohem více v hlavě posluchače, než ve vědomých reakcích hudebníků. Předivo dlouhých tónů dechů, jasného cinkání perkusívních nástrojů a krátkých motivků kontrabasu je nejvíce fascinující svou kontemplativní polohou, kterou ani jeden z hudebníků neporuší náhlým výpadem, touhou po gradaci, nebo náznakem ostináta. Durman s Posejpalem nám nabízejí pomalou procházku zvukovou krajinou, kde se zastavil čas a kde se na každém kroku stáváme svědky jedinečného úkazu. Několik výrazněji vyčnívajících prvků však CD samozřejmě má. Je to především echem místnosti skvěle zvýrazněný křišťálový zvuk fléten a Posejpalova viola v samém úvodu disku. Jediné, co by se disku dalo vytknout je trochu neústrojně znějící Durmanův akordeon, jehož průrazný zvuk a bohaté harmonické možnosti v půli imrovizace hrozí posunout ji do agresivnější a banálnější roviny. Díkybohu se tak nestane a druhá, mnohem jednodušší a hlubší akordeonová pasáž je již zcela na místě.

Na druhém CD, nahraném o dva týdny později ve Smetanově divadle, se hudebníci obklopili o poznání větším množstvím nástrojů. Durmanovi přibyl altsaxofon, basový klarinet, marimba a basový buben, Posejpalovi harfa a velký gong. Dozvuk sálu není tak výrazný jako v rotundě, ticho mezi zvukovými útržky proto působí napjatěji. Hudba sama se posouvá do tradičnější a pochmurnější polohy, je o poznání hektičtější a dochází v ní i k zúročování jazzových postupů. Ty znějí nejlépe v závěru, kdy Durmanův freejazzově drásavý saxofon (stále jen v dlouhých tónech) vede vzrušený dialog s utlumujícím kontrabasovým doprovodem.

S nahrávkami zachycujícími improvising mám posluchačský problém. Většinou mají pramálo atmosféry a působí rozvlekle a sebestředně. V případě Zapomenutých vzpomínek však mohu jen chválit a nadšeně doporučovat. Jedná se totiž o prvotřídní ukázku muzikantské kázně a nápaditosti. Řekl bych, že hudba Durmana s Posejpalem byla první vlaštovkou toho, čím se nyní zabývá například Zapomenutý orchestr země snivců nebo soundartový experimentátor Martin Janíček.


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.