- Inzerce -

Joanna Brouk 1949 – 2017

Nenápadně, tiše odešla z našeho světa průkopnice elektronické a new age hudby Joanna Brouk. Ačkoli zemřela již 28. dubna, kdy podlehla rakovině ve věku 68 let, americký tisk přinesl zprávu o jejím skonu až bezmála dva týdny poté. Pro tuto hudební tvůrkyni je to vlastně symptomatické. Koneckonců první velký komplet jejích nahrávek vyšel až vloni.

Joanna Brouk se narodila v roce 1949 v St. Louis. V roce 1970 se přestěhovala do kalifornského Berkeley, kde studovala literaturu. Inspirována zvukomalebností poezie a lidského hlasu, stejně tak rytmy přírody, začala se věnovat též hudební tvorbě. Na Mills College of Center for Contemporary Music v Oaklandu studovala u Terryho Rileyho a Roberta Ashleyho a zpočátku byla silně ovlivněna klasickým minimalismem. Poprvé byla její hudba veřejně představena v říjnu 1972 v rozhlasovém vysílání KPFA v pořadu Ode to Gravity. Čím dál tím usilovněji zkoumala základní znaky slov a jejich účinky na emoce a zdraví a pokoušela se je převést do hudební řeči. Psala hudbu také pro divadlo, televizi a rozhlas. Svými skladbami k meditaci a sebereflexi, v nichž propojovala akustické a elektronické nástroje s terénními nahrávkami a lidským hlasem, se tak Brouk zařadila do sílícího hnutí New Age. V roce 1980 vytvořila dílo s názvem Holy Saturday Mass, které bylo premiérováno v katedrále Saint Francis de Sales v Oaklandu. Stěžejního flétnového partu se ujala Maggi Payne, její spolužačka z Mills College a dnes významná skladatelka elektroakustické hudby. Kompozice se objevila o rok později na první z pěti kazet Healing Music, jež vydávala v průběhu celých osmdesátých let na své značce Hummingbird Productions. Hudba z nich byla zhusta využívána v rozhlasovém vysílání, v terapeutické praxi a v nemocnicích. Až v loňském roce tyto nahrávky vydal na 2CD, 2LP a v digitální podobě label Numero.

Její nejambicioznější kompozicí pak bylo symfonické dílo Lalinia Electra, jež bylo poprvé provedeno v roce 1982 orchestrem Bay Area Women´s Philharmonic. Avšak v roce 1985 se odstěhovala do San Diega, založila rodinu a zanechala hudební tvorby. Pod nepatrně pozměněným jménem (Joanne Brouk) se věnovala literatuře a proslavila se především historickými romány a dramaty. Její hudbu pak veřejnost začala znovuobjevovat až od roku 2010, kdy se po kritickém přehodnocení hudby New Age oživil zájem o rané nahrávky tohoto žánru.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.