Slovenský zvukový umělec, agilní propagátor terénního nahrávání a v neposlední řadě hudebník Jonáš Gruska vydal na svém labelu LOM rozmanité album, které od předchozích počinů, zaměřených převážně na terénní nahrávky, rozehrává mnohem širší paletu přístupů. Jen těžko si lze představit celé soustrojí, skrze které bezmála hodinové album vznikalo. Vedle poskrovnu dávkovaných field recordings, využívajících netradičních technik jako jsou hydrofony, jde zejména o důmyslnou generativní softwarovou syntézu. Výsledkem je nadmíru organické propojení digitálního ambientu s přírodními či přirozenými postupy. Technicistní otázky nad přesným způsobem vzniku alba tak nakonec vůbec nepřijdou na mysl.
Vzdáleně lze Gruskovu tvorbu připodobnit k produkci „klasika“ digitálního glitche Markuse Poppa, známého zejména projektem Oval. Promyšlená, ale chaosu přitakávající směs polyrytmů může připomenout také libozvučnější polohy Marka Fella. Taková srovnání jsou ale značně povrchní, protože přes jistou zvukovou spřízněnost míří Gruskova hudba zcela jiným směrem. Místo na fragmentární mikrosvět nepravidelně digitálních poruch se zaměřuje na podvodní říši živočichů a rostlin, překypující oku skrytým životem. Nahrávka se inspiruje nejen v životě vodního hmyzu, ale také ve světě solitérského skladatele, vynálezce nových nástrojů a mikrointervalových stupnic Harryho Partche. (viz HIS Voice 1/2008) Jako estetické východisko posloužily také gamelanové kompozice, ptačí zpěvy, zvuky cikád a cvrčků, či zurčení nejrůznějších vodních pramenů.
První track Vidina se vyznačuje ostrým proudem digitálně znějících klávesových tónů a tak trochu se od ostatních liší svou neuhlazeností. Je pozoruhodné, jak odlišně vyznívá poslech na sluchátka, plný divokých psychoakustických efektů, a poslech na reproduktory, který přináší spíše ambientní zážitek. Kouzelná skladba Slnečno začíná libým proudem zvonečků, které podléhají čím dále větší digitální dekonstrukci a ve výsledku tak vytváří hybridní teritorium rozkládající se na hranicích přirozené akustiky a elektronického rozdrobení. Počítače ale od minerálů nemají tak daleko, jak by se mohlo na první pohled zdát. Třeba takový Friedrich Kittler se nebál v jednom rozhovoru naplno říct, že křemík v mikročipech je také příroda, která počítá sama sebe.
Zřejmě nejsilnější moment alba představuje skladba Broshuda remix / meditation. Do nonšalantně éterických, ale přesných padů se vplétají jemně klapavé polyrytmy a vytváří slastně meditativní atmosféry. Mohlo by se zdát, že následující, beatový &apos (remix) trochu narušuje koncept celého alba, stejně tak lze ale říct, že pravidelný rytmus nakonec nemusí být s rozvolněnými strukturami ostatních skladeb v protikladu. Na připitomělé ankety o „nejlepší desce roku“ je v listopadu ještě brzy, a navíc jsem přesvědčen, že k hudbě se vůbec nedá přistupovat jako k soutěži, v níž je možné každý rok s železnou pravidelností vyhlásit ty nejlepší závodníky. Gruskova nová deska ale bezpochyby představuje jeden z nejzajímavějších a nejpůsobivějších počinů na poli experimentální elektroniky, a jistě nejen v kontextu ((středo)(východní)) Evropy, a nejen za tento rok.
Jonáš Gruska: Žaburina
LOM (https://lom.audio/)