Miroslav Sonny Halas (1946 – 2008) byl proslulý multidisciplinární umělec a bohém působící nejen na brněnské alternativní scéně. Jeho široký záběr vedl od všech možných podob výtvarného umění včetně užitých přes literární tvorbu až ke scénickým formám a filmu a jeho grafické partitury si již našly cestu do různých výstavních prostor i do rukou různých hudebních interpretů. Že se jich chopil také violoncellista Josef Klíč, rozkročený ve své kariéře mezi brněnským ohniskem české alternativní či undergroundové scény a přepestrou mezinárodní dráhou interpreta klasické a soudobé vážné hudby, je vlastně naprosto logické. Výsledné CD je dalším pozoruhodným počinem nezávislého vydavatelství Ears & Wind Records.
Na albu najdeme interpretaci šesti grafických partitur, čtyřdílného cyklu Ecliptic Constellations a samostatných kusů The Snow Case a Gramodesky. Úvod, intermezzo a codu pak tvoří Klíčovy kompozice pracující se Sonnyho básnickými texty. Většina Halasových partitur obsahuje poměrně komplikované struktury, více paralelních průběhů, konkrétnější časovou i výrazovou organizaci. Poněkud odlišná je pouze partitura Gramodesky, která parafrázuje předbarokní nekonečné kánony v podobě několika kruhů vyplněných soustřednými notovými osnovami s jednohlasými pohyby, i ta ovšem nabízí široké možnosti uchopení její polyfoničnosti. Proto je poněkud škoda, že se do jinak velmi obsažného bookletu vešly partitury pouze v obrázkových miniaturách nebo ve fragmentech, lépe by hovořily samy za sebe z většího vyobrazení. Zvláště pokud v bookletu není přítomen nějaký text odborněji či alespoň podrobněji přibližující přístup a chápání partitur ze strany interpreta či samotného autora. Čtyřiadvacetistránkový booklet je zde vedle fotografií a profilů koncipován jako soubor textů spíše pamětnických až pábitelských než analytických. Takže uši a lupu a fantazii k poslechu připravit.
Základní sound desky tvoří většinou více partů violoncella nahraných přes sebe (postup v Klíčových pracích častější), občas poněkud patetičtější zpěv či recitace a k hlasu nebo k některému z violoncell připojený zvukově velmi šťavnatý efekt, cosi jako delay snad s flangerem (?), který si ve většině skladeb vytváří svou vlastní a velmi delikátně chemicky zvonivou vrstvu. Z grafických partitur vycházejí velmi pestré hudební konstrukce. Je v nich mnoho různě stavěných frází, tektonických pohybů i efektů vycházejících z rozšířených technik hry na nástroj. Stylově se nacházíme kdesi mezi poměrně volnou atonalitou, aleatorikou, některé party vykazují minimalistickou periodičnost či evolučnost. Metrum zůstává často standardní a je rytmicky poměrně výrazně vyjadřováno, což výslednému sdělení dodává i jisté procento „rockovosti“. Klíčovy interpretace tak pracují s širokou škálou výrazových prostředků moderní vážné hudby ovšem ve formátu přijatelnějším i pro žánrově širší spektrum posluchačů.
Tři Klíčovy autorské vstupy potom vyvažují atonalitu na albu spíše tonalitou či modalitou a běžnějšími rytmickými ostináty, z čehož ve spojení s básněmi vzniká artistně písňový formát se vztahem i k undergroundové estetice ve formě i v hlasovém pojetí. A to vše si k sobě na této desce velice dobře a neokázale sedlo. Její půlhodinová stopáž utíká jako voda, opakované poslechy si na mně toto svěží dílo nemuselo nijak vynucovat. CD i společně s bookletem je myslím velmi lákavá pobídka k dalšímu seznamování s tvorbou tohoto svébytného umělce.
Josef Klíč: Grafické partitury a texty Sonnyho Halase
Ears & Wind Records (https://www.spodniproudy.cz/ears-wind-records-publishers-of-noise-and-related-projects)