- Inzerce -

Kanstantsin Yaskou: Ludus Mobilis

Kanstantsin Yaskou: Ludus Mobilis

SDNM (www.sdnm.by)

 

Soudobá hudba z Běloruska není v našich krajích příliš známá a ve své domovině zřejmě její tvůrci nemají snadný život. Kanstantsin Yaskou je jedním z těch, kdo se tamní hudební život snaží rozhýbávat jako tvůrce i jako organizátor.

Jednotlivé části cyklu Ludus Mobilis jsou – podle autorova popisu – skládankami či návody, z nichž si interpreti vytvářejí vždy znovu vlastní verze. Yaskou dokonce počítá s tím, že tyto skládanky mohou být základem pro jiné než čistě hudební výtvory, ať již výtvarné nebo divadelní. Nic konkrétního o tom, z jakého materiálu interpreti vycházejí, a co z výsledku je jejich osobním vkladem, se ovšem nedozvíme, a tak se můžeme snažit poslechem cosi odhadnout. A nebo nemusíme pátrat po ničem, protože tato hudba se obejde dost dobře i bez znalosti kompozičních principů. Nahrávka v podání Belarus Modern Ensemble představuje pět vět kontrastních zvukově i náladově. Ve všech je slyšitelná práce s opakováním rytmických a melodických modelů, ale s odkazem na minimalismus si nevystačíme. Jako bychom sledovali soustavu ozubených kol, která do sebe zapadají, ale každé z nich je jinak veliké a ještě se při otáčení všelijak proměňují, takže máme pocit, že hudba zároveň stojí na místě i se vyvíjí vpřed. V první větě (Diatonická metaepifanie na památku konceptualismu) je mechanismus poskládán z melodií a harmonií málem romantických, jejichž vrstvení budí dojem nekonečné gradace, následující Tanec jinu a jangu o nejhlubší prázdnotě nad hlubokým pulsem tlumených tympánů proplétá úsečná skřípání smyčců a klouzavé flažolety. Věta Sanctus Benedictus je zvukovou lázní valící se z kostelních varhan, jejichž akordy se rozvíjejí od nejhlubších basů do výšky ke klenbě imaginárního chrámu, Recitativo and Aria je duelem klavíru a hoboje, kde moment posunu vpřed dočasně převládá nad opakováním a setrváváním na místě. Finální Toccata and Fugue začíná jako pocta minimalismu Stevea Reicha – všechny nástroje v pravidelném tepu šestnáctinových not procházejí sekvencí akordů, gradují a opět ztišují. Přibližně v polovině se ovšem hlasy začnou rozpadat a osamostatňovat, strojová pravidelnost zůstává někde vespod, spíše cítěná než slyšená, a vrátí se jen na chvilku před koncem, kdy se hlasy sejdou, aby společně udělaly tečku.

Kanstantsin Yaskou dokáže s málem nástrojů (smyčcové kvarteto, hoboj, fagot, klavír, varhany) dosáhnout velkého zvuku a šikovně k tomu využívá elektroniku, které si všimneme jen při soustředěnějším poslechu. Někde přidá nad akustické nástroje decentní zvonivé frekvence, jinde kulhavé klapání neidentifikovatelného mechanismu či ruchy schované mezi tóny varhan.

Hudba Ludus Mobilis je napínavým balancováním mezi opakováním a neopakováním ve spojení s magickým zvukem. A autor se navíc rozhodl dát album k dispozici zdarma, takže se každý může přesvědčit, že navzdory Lukašenkovu režimu vzniká v Bělorusku skvělá hudba.


Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.