L´Ensemble Volta: Les Nuages de Magellan (works for onde Martenot by Tristan Murail)
ReR Megacorp (www.rermegacorp.com)
Nástroj onde Martenot (Martenotovy vlny) vynalezl Maurice Martenot v roce 1928, tedy ve stejnou dobu, kdy byl patentován i theremin, který pracuje na velice podobném principu. RéR Megacorp začali mapovat tvorbu pro tento instrument již v roce 2009, kdy vyšlo CD s díly Oliviera Messiaena a jeho žáků. O něco později se objevilo cédéčko Sérimpie se skladbami pro onde Martenot a piano od Daria Milhauda, Arvo Pärta a dalších. Jedním z Messiaenových studentů byl také francouzský spektralista Tristan Murail (ročník 1947), jehož dílu je věnován nejnovější počin z této řady, nazvaný podle jeho opusu z roku 1973, na němž je znát, že jeho tvorbu ovlivnily svým pojetím i práce Pink Floyd či Tangerine Dream. Vlastně pouze v titulní skladbě hraje soubor Volta celý, tedy v obsazení se dvěma Martenoty, elektrickou kytarou a perkusemi. Je to takový zmutovaný spacerock, kde ovšem chybí pulsující rytmus, ale o to víc se podobá vzdálené mlhovině plné tajemných zvuků širokého spektra.
Mezi autorovy nejznámější kusy ovšem patří Tigres de Verre, napsaný v roce 1974, který se objevil již na zmiňovaném prvním CD, kde se hlavního nástroje ujala rovněž členka skupiny Volta, Nadia Ratsimandresy. Tady Martenotovy vlny perfektně souzní s klavírem. La Conquéte de l´Antarctique z roku 1982 představuje skladbu jakoby oholenou na prvočástice a zároveň zní nejelektroničtěji či nejstrojověji. Jindy má totiž až romantický nádech. Murail ve svých kompozicích nezapře, že mezi jeho tutory patřili také Edgar Varése a Giacinto Scelsi. Experimentuje do určitých intencí a fantazii mísí s racionalismem. Ensemble Volta či jeho frakce se snaží pojímat jeho práci neakademicky a dát jí vzdušný prostor. Tudíž to není jen pouhé oprašování historie, ale záležitost, která může docela dobře oslovit i nejmladší posluchače, ať už se zajímají o vážnou hudbu, elektroniku, ale i psychedelii či artrock.
