- Inzerce -

Luboš Fidler: Nechci nikoho urazit, ale žádného rozmachu jsem si vážně nevšiml

Závěr čtvrtečního částečně retrospektivního večera letošního festivalu Alternativa v Malostranské besedě bude probíhat pod kuratelou další z ikon české alternativní scény Luboše Fidlera,  který je mimo jiné znám coby protagonista někdejší kapely Vyšší populár nebo jako spolupracovník Oldřicha Janoty. Svůj program nazval Welcome. Je tedy nejvyšší čas se ho zeptat na věci minulé i příští.

 

Jaká je tvoje první hudební vzpomínka?

Asi popěvování mých rodičů a jejich přátel u ohně na chatě na Velkém rybníku u Karlových Varů.

Kdy jsi poprvé vystupoval na veřejnosti?

Na kytaru jsem začal hrát kvůli záskokům za Mikiho Jelínka v karlovarském Kočovném kabaretu KOČKA v roce 1968. První koncert s vlastní kapelou jsem měl v Praze Na invalidovně v  roce 1972, kapela se jmenovala Buben-Power-Stehlik a hrál jsem tehdy na 10ti strunnou, vlastnoručně vytesanou elektrickou kytaru….

Kdy ses rozhodl pro dráhu „profesionálního amatérského hudebníka“?

K žádnému takovému rozhodnutí nikdy nedošlo. To bylo dáno způsobem mé osobnosti a také druhem hudby, kterou mi tato osobnost umožňovala vytvářet .

Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století u nás jsou svázána s obdobím normalizace, tedy nesvobody, ale zároveň představují i obrovský tvůrčí rozmach právě na alternativní scéně. Jak vnímáš tento paradox? 

Nechci nikoho urazit, ale žádného rozmachu jsem si vážně nevšiml, a to, že jsem například JÁ, NYNÍ, označován za ikonu, je toho, že se žádný rozmach nekonal, myslím, docela dobrým důkazem… 🙁

Jakými všemi kapelami a projekty jsi v této době prošel a co ti na nich přišlo nejpřínosnější? 

Mám špatnou paměť a navíc nechci napovídat HISTÓRII…  Můžeme si o tom popovídat tak třeba za padesát let?

Tvoje hudební aktivity jsou také mnohdy spojeny s výtvarným uměním…  Kdy jsi vlastně začal vyrábět své vlastní nástroje a co tě k tomu vedlo?

Poslední léta před rokem 1986, kdy jsem emigroval,  jsem se věnoval minimalistické hudbě. V emigraci, a to dokonce i na bavorském venkově, kde jsem žil, běžel čas najednou úplně jinou, neznámě rychlou rychlostí. Byl jsem tam v kontaktu spíše s výtvarníky, a protože jsem nebyl schopen tu svojí pomalou hudbu do toho rychlého času vtěsnat, začal jsem vytvářet zvukové objekty, nezávislé na nějaké koncertní praxi. 

Co tě vedlo k emigraci a naopak posléze k návratu z ní?

To jsem měl tehdy docela zformulované: Utíkal jsem před Čechy. Návrat pak proběhl spíše z praktických pohnutek, ale zvláště v současné době si říkám: ???

Proč jsi nazval svůj program Welcome ?

Sám jsem migrantem a stydím se za to, jaký postoj zaujímá velká část politiků i české veřejnosti v současném uprchlickém problému. Převládá malost, egoismus, nacionalismus, rasismus. Myslím, že si můžeme připsat jedno další velké selhání. Vůči tomu všemu jsem měl silnou potřebu se tím WELCOME vymezit.

Na koncertě také vystoupí Mikoláš Chadima a Pavel Richter, tedy tvoji bývalí spoluhráči. Jak vidíš vaši spolupráci z dnešního pohledu?

S Pavlem jsme spolu intenzivně hráli takřka deset let. Myslím, že se nám spolu hrálo pěkně a že jsme se i vzájemně dost inspirovali. Všichni tři pak jsme společně působili asi rok v Mikolášově MCH Bandu a myslím, že i tam měl každý z nás svou platnost. Současné spojení se díky koncertu na Alternativě nabídlo jakoby samo a jsem rád, že oba pozvání ke spolupráci přivítali. 

Co je pro tebe nového při tvorbě pro duo Noční pták?

Když jsme se s bubeníkem Zdeňkem Konopáskem před třemi lety znovu našli a domluvili na společném hraní, přemýšlel jsem, na co bych s tak hlasitým nástrojem, jako jsou bicí, mohl hrát. Vznikl tak roletofon, a právě na dvě bicí soupravy a roletofon jsme vyvinuli vlastní způsob zcela svobodného hraní, jemuž se velmi rádi věnujeme a který nazýváme „orgiastická polyrytmika“. 

Propadáš někdy nostalgii?

Nic takového mě naštěstí nepřepadá. Mám pocit, že se stále jakoby někam posunuji…

Co konkrétního můžeš prozradit o svém programu  na festival Alternativa?

Můj příspěvek sestává z několika zvukově, vizuálně i obsahově hodně kontrastních částí. Diváci v něm uvidí a uslyší:  

1) „Píseň, kterou všichni znáte.“

2) „Všemi deseti dolů“ pro piano, flétnu, tři hlasy a trubku – volně podle pohyblivého objektu „Světelná partitura“,  kde bude mít výraznou roli flétnistka a zpěvačka Magdala Mišejková.

3) „Duo Noční pták“ rozkmitá ušní bubínky posluchačů svou “orgiastickou polyrytmikou” a ve složení Štěpán Pečírka – zpěv, Zdeněk Konopásek – bubny, Luboš Fidler – péro, zahraje song Hero. 

4) Na závěr večera se přidají ještě i oba ostatní „zaikonizovaní“ a zahrajeme všichni společně CARE, což si dovoluji do češtiny překládat zhruba asi jako: Lidé bděte!

5) ?