Michel Banabila: More Research From The Same Dept.
Tapu Records (tapurecords.tumblr.com/)
EXS24 sampler, found objects, fluorescent tube sounds, refrigenerator sounds, plug sounds, ring thing modulator, Korg monotribe, Korg monotron, Michael Norris plugs, Pulsaret software, Omnysphere soft synth, WebSDR recordings, tape noise, Kaoss Pad, LogicPro…Ne, to není vybavení vědecké laboratoře, ale seznam hudebních nástrojů, které užil na svém posledním albu holandský zvukový umělec a skladatel Michel Banabila. Některé nemají ani vhodný český ekvivalent. Titul alba také dost koresponduje: More Research From The Same Dept. Vyšlo na labelu Tapu Records a pro třiapadesátiletého tvůrce znamená (pokud dobře počítám) pětatřicáté album pod jeho jménem.
Tato navýsost futuristická hudba zaplňuje bezmála čtyřicet minut stopáže alba, a jde skutečně o hudební kompozice, navíc mistrně vystavěné. Je jich osm a s výjimkou titulní miniatury ve stylu black-out vás vskutku překvapí bohatá kompoziční stavba, byť cihlami jsou zde nehudební a neakustické zvuky.
V některých skladbách je Banabila opravdu zvukově radikální. Určitou roztříštěnost a kolážovitost však dokáže rytmizovat, takže se mu znepokojující útvar nerozsype. To je případ hned úvodní Cricket Robotics. Tady může být posluchač ještě na pochybách, zda to, co slyší, je ještě hudba. Následující skladby jsou již důkazem výmluvným. V The Magnifying Transmitter slyšíte umně zakomponovaný hluk, vrstvy praskání, škrkání, drsnění, jež houstnou a mění dynamiku a také barvy, to vše podepřené výrazným rytmem. A Giant Cyborg And Tiny Insect Drones se mohutně nadouvá, pulsuje, zajíká se, vybuchuje, stmeleno náznaky melodií. A poté následuje trojlístek kompozic, které mají jedno společné: překvapivě lahodné ambientní barvy. Avšak v Alien World tyto voňavé plochy narušují drsné průniky až děsivých roztodivností, v Tesla´s Lab se ambient mění v noise, tekutá intenzita postupně narůstá, vzniká drtivé napětí mezi jednotlivými zvukovými plástvemi, jež narůstá dopady kapajících klavírních úderů, a chvílemi to pak křísne nebo tře o sebe. S jakýmsi neuchopitelným sónickým tajemnem se setkáte také v Sunbeams, přičemž tento nejambientnější kus nepostrádá přehlednou rytmizaci, čímž se stává osvěžením po náročném poslechu a odpočinkem před zvukovou radikálností závěrečné koláže Cryptography, která je čitelná skutečně jen se speciálními znalostmi a zkušenostmi. Prostě se při poslechu nechte jen atakovat hlukovými stěnami, až drásavou intenzitou zvuku, překvapivými erupcemi, nehledejte nějakou strukturu, zákonitosti. O to více bude poslech dobrodružstvím v neznámé zemi…
Ostatně posuďte sami. Album je možno si poslechnout zde.
