Michel Doneda / Fred Frith: (Live At Swissnex)
CCAM Editions – label Vandoeuvre (https://www.centremalraux.com)
Titul alba je vlastně pracovní a na samotném obalu CD ho nenajdete, objevuje se pouze v tiskových materiálech a odkazuje na místo konání tohoto epochálního koncertu, tedy platformu Swissnex, která leží v samém srdci sanfranciského downtownu a slouží pro nejrůznější vědecká, vzdělávací a umělecká setkávání. Iniciátorem tohoto vystoupení, jež se odehrálo 12. února 2009, byla organizace Nexmap, která se věnuje produkci současného experimentálního umění nejrůznějšího ražení. Tolik technická data.
Oba protagonisty čtenářům HIS Voice asi není třeba představovat. Jejich záběr je nesmírně široký, i když Michel Doneda se věnuje spíše meditativnímu komornímu hraní v nejrůznějších konstelacích, mnohdy ve spojení s poezií či výtvarným umění, zatímco Fred Frith je jako ryba ve vodě i coby leader velkých těles či odpichových rockových úderek. Jejich spojení je i není překvapivé. Doneda si zde sice pohrává s něžnými profuky soprán i sopranino saxofonů, ale často je mnohem vervnější a dravější něž obvykle. Frith zdánlivě filigránsky brousí svou elektrickou kytaru smyčci a různými objekty, ale nabízí také obě polohy – jak tu drobnohlednou, tak tu divokou.
Jejich delší improvizace se rozpadají do jemných mechanismů plných tajemných zvukových součástek, které do sebe skvěle zapadají a vytvářejí tak jakýsi mechanický zvukový pohyb. V kratších úsecích zase dokážou nasadit slušné tempo a drive a vystřihnout opravdu nadupanou vypalovačku či vulkanický chaos. Není to klasický dialog v pravém slova smyslu a ačkoliv jde o ojedinělé spojení obou hráčů, zdá se, že jsou na sebe vnitřně napojeni, aniž by na sebe museli bezprostředně reagovat. Na youtube je možno shlédnou cca šestiminutový průřez celým představením, který je však pouze základní informací a zdaleka nevystihuje jeho skutečnou členitost a atmosféru. A to nemluvím o zvukové stránce, kterou na CD při masteringu dovedl do naprosté dokonalosti sonický čaroděj Myles Boisen. Za zmínku stojí i fotografie na obalu, které vytvořila Frithova družka Heike Liss a jež naopak danou poetiku hudební stránky skvěle vystihují.
