- Inzerce -

Mike Nord / Georg Hofmann / Andreas Stahel: Tree, Wind & Flowers

Kytarista a elektronik Mike Nord spolu s bubeníkem a perkusistou Georgem Hofmannem vydali společné album Along the Edge na Nabelu už v roce 1999; společně se pak, navíc s houslistou a violistou Richardem Carrem, uchytili u Leo Records, kde vyšlo jejich CD In Walks Art roku 2004. Následovala Biosphere (s pianistou Artem Maddoxem, 2006), The Flow (v duu, 2010) a Music of Nora Ka Soru Ka (za účasti Makota Matsushimy, 2013). Flétnista a vokalista Andreas Stahel debutoval sólovou deskou Helix Felix (2004), navázal kompaktem Circular Hocket (2008) a Helix/Schilf (tentokrát v čele kvarteta, 2013, všechno na Tonus Music). Napřed se kontaktoval se Stahelem Hofmann, poté s ním vystoupil Nord na akci Tanzhaus Zürich v roce 2012 – a bylo zřejmé, že je nabíledni utvořit trio. A jednoznačně pozitivním výsledkem tohoto ztriovění je album Tree, Wind & Flowers, pocházející ze tří zdrojových setkání: z koncertu 17. prosince 2014 v curyšské Walcheturm (pouze úvodní improvizace) a z nahrávání ve studiích 1.026 ve švýcarském Winterthuru 18. prosince 2014 (4 improvizace) a ve Ford Studiu v oregonském Salemu 22. dubna 2015 (rovněž čtyři improvizace), přičemž podle Norda nemusí jít vždy o delší nahrané celky, nýbrž někdy i o jejich výňatky. Stopáž jednotlivých evolucí pak se pohybuje mezi necelými čtyřmi a více než dvanácti minutami, přičemž nikdy nemám dojem, že by byly předimenzovány.

Time Travel se vynořuje z hlubin, eruptivně vyzvučován, je výderně rozplouháván do prohloučivé trojrozměrnosti se zřetelnou flétnou, dominující nad lávovitou elektronikou, jejíž erupce vysakují, vyvěrají i vyhřmívají. Když se pak flétna osamostatní v pozpěvánkování, poddolována bicími, vše se kolem ní rozviřuje, hutní a pomezňuje až do ubednění. Už tady – a postupně stále více – vyciťuji, jak ta trojice bezmezně balancuje mezi známým (tedy už v minulosti hraným) a novým (zčistajasna při této příležitosti objevovaným), mezi akustickým pojetím a elektronikou.

Ovšem pokud jde o Stahela, který střídá altovou, basovou a posléze i kontrabasovou flétnu, ten se naplno rozřádí v titulní akci. V souhlase s flétnováním připojuje hlasovou povzdešnost, z níž se vyklube slabikování, podšprajcované perkusním prokládáním. Ohromí nás ten celý dialog, ve kterém Stahel přechází od váhání k mrckování, vábení, polodeklamování; jeho vokální pozdvihování se stupňuje do extatické výbojivosti, je to polonářek a polosmích, polovýskání a polostrašení, které se pohybuje od drmolivého sdělování přes vydražďovanou rozzlobenost až k nezměrnému úžasu a jako mimochodem dokonává.
Nordovo prodrnkávání a Hofmannovo produsávání otevírá Cereal Music, ale pak už nerozeznáváte, kdo se víc zaslouží o probíravé probíjení a vytěkávání tématu, které se cele rozdává v úkradkovém mihotnění, vytěkávavém paběrkování, balamutivém odsekávání a zaumném titěrkování, končícím v probíjivém propírání.

Proměnlivost jednotlivých zastavení je skutečně aprílová, což shledáváme hned v (The People of) Ayotzinapa. Od velebivého prokotávání se trojice přesmykne hned do ztajemnělé bručivosti, hned do zrujňované zdrhovanosti, vše se sune do nábožnivé šamanskosti či hrdelně mručivé farizejskosti, pozdvižované i zřicované s burleskní vyflétovaností a s hlomoznivou, nasouvající se vyklepávaností. Protahovaně chrunivé a breketné štíření je propojeno se zadrhovaným i vybičovávaným kvedláním s naličovanými úkradky a podrásávanou i konejšivou posunčivostí. Vokalizovaná vyrvávanost ve vyšilovaném proudnění má svoji zábručnou vřetenivost, přitom však poklidné momenty nejsou proti výmykům v protipoloze, protože je perkuse dokážou procválat, proředit a zatlumit, prosekat se až do konečného vyklouznutí.

Naopak vánkový vstup do Windswept s okluzními poryvečky a zadrhávaným hazardníčkováním (ta deminutiva sem patří) se probíravě propíraně mění v rozladěnostně zabližované vichrnůstkování, jehož průsakovost, obkličovaná dusněním, je pohrávavě vstřebávaná i zábludně probíjivá. Prodimenzovávané sbíjení, původně výdržně výtržné, se odtažitostně mění ve vrdlouhavé zábojničení a propustnící dovrzávání, čímž doskonává. 

Vykotávané výmluvnění Talk to Your Teens zase spěje do vzájemného cizopasnění, v němž prim hraje kytara, a produsňování, které bicí odbíjejí i dobíjejí do nervózního chvatnění a matnění a s výtřesnostmi prodrolovaného dorážení. Dokud akce pubertálně nedohumpoluje.

Emergence je opět protikladná v tom, jak ji hudebníci odkrývají kousek po kousku, s výsečnostním pauzírováním, se zádušným výtřesněním a výhrůžnícím prodyšňováním. Vše je tu hroutivé, až zřítivostní, paběrkovaně koumavé, až prokoumávavé, lisovaně zapříčené s utlumovanou kolísavostí. Vyručejňuje tu vyběhánkové smirkování s prohlučovanými rokotávkami, rozbíjivá hutnost s vrtichvostnosnou potácivostí, to vyvěrání a vyšplouchávání je vývrtnostně prokružované a dokroužené posléze do zámlky.

Je nabíledni, že Pigeons & Heron se vycábrají s holubí letkovostí do vyzírající třepetavosti, čeřivé, hrázdivé, průtažné. Inspirace vrkavého propiskování má svoji výsekovost, pozastavuje se v až strojkové úlitbovosti, kterou je možno neuzavíravě dopodtrhnout.

Dýmnivá protáhlovanost s neustále rozdmýchávaným obsypáváním rozkurážené i protlumované řevnivosti charakterizuje závěrečné Marylin Ascending. Toto průtažné a posirénované řevnění je zadlažované i vycinkávané a výřečnivě vyleptávané, je hromadivě zaroubeno do vybrušované horáznosti, je nezřicovaně hloubivé, vytvarovávané úsek po úseku v nahrnování i odeznívání až do zdánlivého bezkonečnění.

Blíženecká klíčivost i klíživost je znakem všech devíti zastavení. Kdybych měl charakterizovat celek, jde naprosto různými způsoby o nehlučivé probírání zvolených námětů s (možná bezděkou) náchylností k truchlivému prozírání, jež však je vyrovnáváno barvitostí pojetí a především zaujetím samotných hráčů, kteří dokážou z každé chvilky vytěžit maximum. Spojení Stahela (včetně jeho mámivě hutné kontrabasové flétny) se sehranou dvojicí Norda a Hofmanna vytvořilo (možná nečekanou) hudební (nad)hodnotu, rozčeřující každou sebemenší příležitost do opojivého zážitku. Další vynikající počin Leo Records, těžící (jako samotné trio) ze spojitosti známého s novým.

Mike Nord / Georg Hofmann / Andreas Stahel: Tree, Wind & Flowers

Leo Records (www.leorecords.com)