V roce 1938 navrhl sovětský inženýr Jevgenij Alexandrovič Murzin elektro-opto-mechanické zařízení pro převod grafických partitur do zvukové podoby. Murzin se návrhem a stavbou elektronických hudebních nástrojů profesionálně nezabýval a s praktickou realizací systému měl mnoho potíží. Až v roce 1958 se mu podařilo sestavit tým spolupracovníků a založit laboratoř, ve které byl navržený nástroj postaven. Název nástroje tvoří iniciály ruského skladatele Alexandra Nikolajeviče Skrjabina.
ANS je opticky řízený aditivní syntetizér s optoelektrickými generátory. Zvukové generátory jsou tvořeny pěti skleněnými disky rotujícími různými rychlostmi. Na každém disku je naneseno 144 optických stop se záznamem sinusového průběhu. Generátorová jednotka poskytuje současně 720 signálů tvořených pulzujícími světelnými paprsky, frekvence pulzů jsou odstupňovány po 1/6 temperovaného půltónu. Je tedy generováno 10 oktáv rozdělených na 72 stupňů a frekvenční rozsah produkovaných kmitů pokrývá celé slyšitelné pásmo.
Modulované světelné paprsky ze všech generátorů jsou optickou soustavou usměrněny do úzkého svislého svazku procházejícího pohyblivou skleněnou deskou, na které je vytvářena partitura. Deska má rozměry 80×60 cm a je pokrytá vrstvou neprůsvitné pryskyřice, do níž lze snadno ručně vyrýt obrazce řídící výsledný zvuk. Vlastnosti pryskyřice umožňují rychlou opravu chyb v záznamu. Pro orientaci slouží svislé měřítko se značkami pro výšku tónů a vodorovné měřítko s časovými údaji. Deska se pohybuje pod snímacím zařízením tvořeným svislou řadou fotoelektrických článků převádějících světelné pulzy na elektrické kmity. Rychlost posuvu lze regulovat a tím ovládat tempo přehrávání bez ovlivnění výšky generovaných zvuků.
Nejznámějším uživatelem syntetizéru ANS byl skladatel Eduard Artěmjev, který pomocí něho vytvořil mnoho hudby k raným filmům Andreje Tarkovského.
V roce 1970 použila Sofia Gubaidulina syntetizér ANS k realizaci své skladby Vivente – Non vivente.
Přibližně ve stejné době vytvořil pro ANS Alfred Schnittke skladbu The Steam.
ANS existuje pouze v jednom exempláři, je umístěn v Moskvě a je stále funkční.
Petr Ferenc dodává: V roce 2004 se do Mosky vypravili britští postindustriální mystikové Coil. Výsledkem jejich pokusů je box se třemi CD a jedním DVD nazvaný prostě ANS. Coil se k nástroji dostali proto, že v jejich sestavě tehdy působil správce syntezátoru, Ivan Pavlov známý ve světě elektronické hudby coby CoH. Coil své pokusy s ANS sice vydali, sami ale připouštěli, že na ovládnutí nástroje a odhalení všech nuancí jeho potenciálu neměli dost času.
