- Inzerce -

Milan Guštar: Daxophone

Jistě jste to někdy zkoušeli: plastové pravítko se položí přes okraj stolu a prstem se drnkne o jeho volný konec… Německý improvizátor, kytarista a stavitel experimentálních hudebních nástrojů Hans Reichel to zkoušel také. A tak vznikl daxophone.

Zdrojem jeho zvuku je dřevěný jazýček upevněný v dřevěném bloku v němž jsou zabudované piezoelektrické snímače a výstupní konektor jack. Jazýček se rozeznívá smyčcem, ale lze na něj též drnkat či klepat. Výška a barva zvuku se ovládá přikládáním dřevěného špalíku z pražci, zvaného dax. Barva zvuku závisí též na pozici smyčce, druhu dřeva a tvaru kmitajícího jazýčku. Ten je u daxophonu výměnný, osvědčené tvary lze najít na webových stránkách Hanse Reichela www.daxo.de, kde je též ukrytý podrobný popis a návod na stavbu tohoto nástroje. A protože Reichel se zabývá též písmem, uložil tvary jazýčků ve formě fontu nazvaného Daxoph.

Daxophon patří do skupiny frikčních idiofonů, kam patří též skleněná harmonika, pila, hřebíkové housle a několik dalších nepříliš známých nástrojů. U idiofonů je zdrojem zvuku celé těleso nástroje nebo jeho podstatná část, která kmitá jako třírozměrné těleso. Tyto kmity jsou obvykle velice složité, zvukové spektrum idiofonů proto bývá bohaté a skládá se z mnoha neharmonických složek. Frikční nástroje jsou rozeznívány třením, nejčastěji pomocí smyčce, který předává nástroji energii potřebnou ke vzniku zvukových kmitů. Interakcí mezi smyčcem a kmitající částí nástroje vzniká mechanická zpětná vazba, v jejímž důsledku dochází k synchronizaci jednotlivých harmonických složek a tím ke vzniku tónů z převážně harmonickým spektrem. U daxophonu se oba popsané mechanismy vzniku zvuku setkávají, výsledné zvukové možnosti posuďte sami.

Reichelovu improvizaci nejen na daxophone lze nalézt třeba zde:

Jiné pojetí předvádí Mark Stewart:

Jak se daxophone pojí s dalšími nástroji, ukazuje Michael Hearst:

A na závěr trochu decentní multikulturní polystylovosti:


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.