Milan Guštar: EWI atd.

  

Poté co Nyle Steiner vyvinul a úspěšně používal i vyráběl svůj Electronic Valve Instrument (EVI), někteří hudebníci ho žádali také o nástroj s ovládáním podobným saxofonu, klarinetu nebo jiným dřevěným dechovým nástrojům. Steiner proto vytvořil ovladač Electronic Wind Instrument (EWI), o který rozšířil skupinu svých Steinerphonů:

Podobně jako EVI, i EWI začala roku 1987 vyrábět japonská firma Akai. První ovladač měl označení EWI1000 a sloužil k řízení analogového zvukového modulu EWV2000. 

Jedním z nejznámějších uživatelů EWI se stal Michael Brecker:

Řada EWI pokračovala modelem EWI3000 se zvukovým modulem EWI3000m. K následujícímu modelu EWI3020 byl k dispozici analogový zvukový modul EWI3020m a digitální modul se samplovanými zvuky EWI3030m:

Na konci roku 2005 se v řadě EWI objevil nový nástroj EWI-4000S, který je prvním modelem spojujícím dechový ovladač a virtuální analogový syntetizér. Je vybaven MIDI rozhraním a lze ho proto též použít pro ovládání externího zvukového modulu:

EWI však nebyl prvním syntetizérem napodobujícím dřevěné dechové nástroje. Mezi jeho předchůdce patří Lyricon, který v první polovině 70. let vyvíjeli Bill Bernardi a Roger Noble v Hanoveru ve státě Massachusetts ve firmě Computone. První nástroj začal v roce 1974 používat saxofonista Tom Scott, další vyrobené exempláře získali Wayne Shorter, Bennie Maupin a David Sanborn.

Tělo ovladače Lyriconu tvoří kovová trubice s klapkami uspořádanými jako na saxofonu. Základním prvkem ovladače je snímač převádějící rychlost vzduchu proudícího hubičkou na proměnné řídicí napětí. Syntetizér má jeden oscilátor s jednoduchou formou harmonické syntézy, který umožňuje ovládat intenzitu pěti harmonických složek. Lyricon se vyráběl ručně, bylo vyrobeno asi 300 exemplářů.

Na konci roku 1976 začal Bernardi pracovat na novém, levnějším Lyriconu II. Nástroj opět tvoří dvě samostatné jednotky – syntetizér a ovladač. Syntetizér Lyriconu II byl zcela přestavěn a byl doplněn o druhý oscilátor, který umožnil hru paralelních intervalů. Upravena byla také mechanická konstrukce ovladače, který se pod názvem Wind Synthesizer Driver prodával i samostatně. Hromadnou výrobu a prodej nového Lyriconu zajišťovala firma Selmer. Vyrobilo se asi 5 000 nástrojů, pro malou propagaci však prodej nebyl příliš úspěšný. Lyricon se však stal předlohou pro další výrobce.

Další elektronický nástroj napodobující dechové nástroje byl vyvinutý v polovině 70. let v oddělení akustiky Muzikologického ústavu university v Kolíně na Rýnem. První verzi, zvanou Martinetta, vyráběla firma Ernest Martin. Na přelomu let 1978 a 1979 získala licenci firma Realton. Ta pod názvem Variophon vyráběla v letech 1980 – 1982 několik dalších verzí nástroje.

Martinetta i Variophon se skládají ze dvou jednotek – zvukového modulu a ovladače. Obě jednotky se vyráběly v několika variantách. Ovladače mají klávesy či tlačítka pro volbu výšky tónů a senzor převádějící intenzitu dechu na napětí, které řídí zvukový generátor. Variophon Flute má devět „klapek“ a ovládá se hmaty vycházejícími z Böhmova systému. Variophon Harmonica je klaviatura s 32 malými klávesami, zabudovaná do korpusu, který může mít tvar připomínající saxofon nebo zobcovou flétnu. Variophon Keyboard je standardní klaviatura s 32 klávesami a dechovým ovladačem.

Každý zvukový modul má několik zvukových kanálů, které mohou pracovat současně. Každému kanálu přísluší konektor pro zasunutí kazety určující základní parametry generovaného zvuku. Dodávány byly kazety se zvuky Oboe, Bassoon, Small Clarinet, Clarinet, Soprano Saxophon, Alto Saxophon, Pan Flute, French Horn, Trumpet, Trombone, Tuba a Mouth Organ.