Před čtrnácti dny psal Tomáš Procházka na těchto stránkách o „varhanách“ sestavených v osmdesátých letech dvacátého století z pětadvaceti klaksonů. Již v padesátých letech století devatenáctého se objevily varhany Calliope, jejichž základem byly píšťaly používané na parních lokomotivách. 9. října 1855 získal ve Spojených státech Joshua C. Stoddard na tyto parní varhany patent číslo 13,668. O několik let dříve údajně stejný nástroj navrhl William Hoyt. Na počátku 20. století zkonstruoval Norman G. Baker nástroj podobné konstrukce, nazvaný Calliaphone, který namísto páry používal pro rozeznívání píšťal stlačený vzduch.
Název Calliope pochází z řečtiny a znamená Krasohlasá. Je jménem múzy epického básnictví, dcery boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Kalliopé je matkou slavného mýtického hudebníka a pěvce Orfea a podle některých pramenů jsou jejími dcerami též Sirény. Pro parní varhany tedy bylo zvoleno jméno velice případné.
Nástroje s velice hlasitým zvukem slyšitelným na kilometry daleko se nejprve objevily na říčních parnících, na nichž byl k dispozici zdroj potřebné páry. Hojně se užívaly též v cirkusech a zábavních parcích, kde též bývaly instalovány zdroje páry pro pohon kolotočů a generátorů elektrického proudu. Varhany Calliope se také spolu s malými parními kotli montovaly do vozů tažených koňmi.
Parní varhany mívají rozsah dvě až tři oktávy, velké nástroje mohou mít i několik desítek píšťal. Protože výška tónů závisí na teplotě přiváděné páry, je velice obtížné dlouhodobě udržet ladění celého nástroje, zvláště ve vyšších polohách. Nepřesná intonace spolu se syčivým zvukem unikající páry proto patří typickému zvuku varhan Calliope.
Původní Stoddardovy varhany sloužily pro automatickou hru. Byly řízeny otáčejícím se válcem s kolíčky, známým z mechanických hracích strojků. Kolíčky ovládaly ventily spouštějící ve správné okamžiky přívod páry k jednotlivým píšťalám. Později Stoddard doplnil klaviaturu a umožnil tím i živou hru. Na počátku 20. století byl válec se zaznamenanou skladbou nahrazen perforovaným pásem a snímacím mechanismem obdobné konstrukce jako u tehdy oblíbených automatických pian.
Když se na konci první poloviny 20. století pára přestala využívat a byla nahrazena jinými zdroji energie, zanikla i většina parních varhan. Po mnoha desetiletích byla výroba varhan Calliope obnovena, některé moderní nástroje jsou vybaveny i rozhraním MIDI. Dodnes lze parní varhany slyšet na parnících plujících po Mississippi. Zvuk varhan Calliope lze najít i ve zvukových bankách některých syntetizérů a samplerů.
