Na sklonku loňského roku vyšel u amerického labelu New World Records v sérii Anthology of Recorded Music archívní trojdisk, na němž je zachycen obsah hudebního festivalu výmluvně nazvaného Tudorfest. Na jaře roku 1964 se na festivalu pořádaném v San Francisku představili skladatelé a interpreti náležející ke klíčovým postavám světové hudební avantgardy.
Volba uspořádat tuto akci právě v San Francisku nebyla náhodná, neboť zde působilo San Francisco Tape Music Center, které se stalo důležitým střediskem experimentálních skladatelů a hudebníků. Centrum založili Pauline Oliveros, Ramon Sender a Morton Subotnick s cílem získat technické zázemí v podobě studia a uvádět svoje novátorské práce. V rámci koncertní série nazvané Sonics, která započala již v roce 1961, byla uvedena díla nejen těchto tří protagonistů, nýbrž i Terryho Rileyho a Phila Winsora. Postupem času se centrum stalo určitým mostem mezi západním pobřežím, přejícím avantgardnímu umění, a nově vznikajícími subkulturami. Vyústěním těchto aktivit byl právě festival Tudorfest, na němž zazněly skladby Johna Cage, Pauline Oliveros, Toshiho Ichiynagiho, Alvina Luciera a George Brechta. Dva posledně jmenovaní autoři uvedli skladby, jejichž součástí byly četné divadelní prvky, a proto nakonec nebyly do vydaného boxu zařazeny.
Celý komplet začíná Cageovou skladbou 34’46.776“ pro dva preparované klavíry, poprvé uvedenou na festivalu v Donaueschingen. Skladba byla původně napsána pro Davida Tudora a role druhého klavíristy se ujal Dwight Pelzer. Performeři zde určují způsob přípravy a modifikace použitého klavíru a výrazným způsobem se tak podílejí na celkovém vyznění skladby. Další Cageovy skladby, které zazněly na Tudorfestu, pocházejí z doby, kdy Cage přecházel od skladeb generovaných za pomoci náhody ke skladbám využívajícím princip neurčitosti jako formu. V některých případech Cage používal variabilitu překládáním vzájemně se překrývajících partitur na průklepových papírech – Music Walk pro klavír, rádia a jiné zvuky, Variations II pro libovolné zvuky, jindy určoval pořadí listů partitury samotný interpret, jako v Koncertu pro klavír a orchestr. V té době nejznámější byla patrně skladba Atlas Eclipticalis, která na Tudorfestu zazněla v paralelním provedení spolu s elektronickou verzí Winter Music. K její prezentaci byl sestaven šestnáctičlenný ansámbl za účasti řady známých jmen – David Tudor, Pauline Oliveros, Morton Subotnick, Loren Rush, Stuart Dempster, pozdější člen Zappových Mothers Of Invention Ian Underwood a další.
Dva příspěvky Toshiho Ichiyanagiho představují dvě verze jeho klavírního koncertu Music for Piano No. 4, poprvé v podání dua Pauline Oliveros a David Tudor, podruhé David Tudor sólo v elektronické verzi. I na tomto nezvyklém detailu, že je jedna a tatáž skladba uvedena dvakrát, lze spatřit nebývalou rozmanitost a interpretační volnost uváděných děl. Nutno však podotknout, že se všichni interpreti vzájemně dobře znali, tvořili paralelně a měli v sobě zakódovanou důležitou premisu, že svoboda neznamená libovůli či dokonce interpretační zvůli.
Jen pár týdnů před Tudorfestem byl John Cage nucen zažít pravý opak. Při uvedení jeho skladby Atlas Eclipticalis v Lincoln Centeru v provedení Newyorské filharmonie pod vedením Leonarda Bernsteina došlo k nefalšované sabotáži. Během vystoupení členové orchestru na protest proti Cageově progresivní skladbě hvízdali do kontaktních mikrofonů, přehrávali naschvál stupnice a někteří dokonce záměrně poničili reprodukční zařízení. Bernsteinův výkon coby dirigenta byl ostentativně lhostejný a ani posluchači při své návštěvě konzervativní bašty klasické hudby nezůstali ve svých negativních projevech pozadu. Jaký rozdíl to byl oproti přístupu spřízněných interpretů v San Francisku. Jeho poloha na vzdáleném západním pobřeží a do jisté míry izolace od běžného, nejen hudebního dění se ukázaly být velmi úrodnou půdou pro novou hudbu, která pro řadu konzervativních posluchačů, hudebníků i kritiků představovala nepřípustnou anarchii.
K nezvyklému zpestření došlo při provedení skladby Duo For Accordion And Bandoneon With Possible Mynah Bird Obligato, které se odrazilo i v názvu tohoto kusu od Pauline Oliveros. Kromě improvizace na akordeon samotné autorky a bandoneonu Davida Tudora se na hudebním výsledku podílel družný špaček. Ten se ve skladbě na několika místech svým zvučným hlasem nečekaně připojil. Komplet uzavírá Cageova Cartridge Music v provedení Davida Tudora a ostatních účastníků Tudorfestu v elektronickém provedení. Za razantní zvuk by se nemusel stydět leckterý z hlukařů o řadu dekád později.
Americké vydavatelství New World Record předvedlo tradičně precizní práci. Box je opatřena detailními informacemi, průvodními texty Davida W. Bernsteina a Johna Holzapfela a dokumentárními fotografiemi. Více než padesát let nás dělí od konání san franciského Tudorfestu, který však je zvukově stále živý, pestrý a naprosto nekompromisní. Je svědectvím o výjimečné koncertní akci překračující čas i prostor.
Music from the Tudorfest: San Francisco Tape Music Center, 1964
New World Records (https://www.newworldrecords.org)