Roku 1928 byly v severní Sýrii objeveny zbytky prastarého města Ugarit. Při vykopávkách se našlo množství hliněných destiček s klínopisnými znaky, starých více než 3000 let. K jednomu z fragmentů se po pětadvaceti letech podařilo najít i chybějící část, což umožnilo přečíst celý nápis z období kolem roku 1400 p. n. l. Jednu jeho polovinu tvoří modlitba k bohyni Nikkal. Druhá polovina se skládá z kombinace textu a číselných symbolů a obsahuje jména strun, je tedy pravděpodobně zápisem hudebního doprovodu hraného na lyru a jedná se o nejstarší známý dochovaný záznam písně.
Účel destičky není znám. Může se jednat o instruktážní učební text. Modlitba je zapsána v churritském jazyce, který byl v době vzniky destičky již na ústupu. Zápis tedy může být též velmi raným pokusem o zachycení mizejícího kulturního jevu.
Analýzou zápisů na dalších nalezených destičkách byl zrekonstruován pravděpodobně užívaný tónový systém – sedmitónová diatonická stupnice laděná na podobných principech, které známe se starého Řecka, včetně číselných vztahů mezi tóny.
Podle jmen strun a číselných symbolů, které mohou označovat intervaly mezi tóny, vzniklo několik verzí rekonstruované hudby. Na základě vztahů mezi zápisem textu a hudby se usuzuje, že píseň nebyla tvořena pouze jednohlasou melodií, ale souzvuky, které vytvářely harmonii v terciích, sextách, kvartách a kvintách.
První ukázkou je transkripce do jednoduché MIDI sekvence interpretované syntetickým zvukem.
Následuje interpretace na replice dobové lyry, která vyústí ve volnější improvizaci.
Možné znění písně včetně zpívaného textu je v poslední ukázce.
