Nils Wogram / Simon Nabatov: Moods and Modes
PlushMusic Live / PanRec (https://www.plushmusic.tv, https://panrec.com)
Elliott Sharp / Scott Fields: Ostryepolya
PanRec (https://panrec.com)
Původem německý trombonista působící v současnosti částečně ve Švýcarsku Nils Wogram (1972) a v Moskvě narozený světoběžník, pianista Simon Nabatov (1959) započali svou spolupráci v roce 2002. O sedm let později se sešli mimo jiné ve studiu curyšského rozhlasu, aby zde natočili suitu signifikantně nazvanou Moods And Modes plnou rozjímavé poetiky a vzájemného souznění. Černobílé DVD je vskutku náladotvorné a povětšinou citlivě natočené, i když přece jen vás občas zaskočí trochu divoký střih. Sterilita prostředí vlastně není na škodu, neboť o to více vyzní niternost všech devíti skladeb, které mají přes svůj nostalgický ráz i specifickou dynamiku. Oba autoři – Wogram je podepsán pod čtyřmi a Nabatov pod pěti kompozicemi – mají přes svůj odlišný původ skutečně stejný způsob hudebního myšlení a vše se klene od titulní Wogramovy skladby v nádherné parabole až k závěrečné Nabatovově „písni“ The Song I Knew. Šestašedesát minut nadčasové hudby, která má kořeny v jazzu i klasice a zároveň vypráví beze slov příběhy plné impresí a odlesků prchavých okamžiků, jejichž pointa netkví v dramatických zvratech, ale v nehmatatelnosti samotné emoce.
DVD Ostryepolya dokumentuje dva koncerty newyorských muzikantů Elliotta Sharpa a Scotta Fieldse z května 2009 a června 2010 v německém Kolíně. Tady je přístup autorů již v prvopočáteční přípravě partitury odlišný od klasických not po semi-grafické záznamy, přesto se tu najdou styčné body, které pramení zejména z toho, že oba hráči mají obdobné zkušenosti z pole improvizace i realizací relativně přesně daných konceptů. Obě akustické kytary se zde nádherně proplétají a zároveň vytvářejí specifické kontrapunkty. Zatímco vystoupení k v klubu Loft je svým způsobem akademické, ale na druhou stranu právě proto velice vytříbené a precizní, koncert na NOZART festivalu má mnohem živočišnější atmosféru a dává prostor hudebním hrátkám a finesám, což vrcholí v samotném závěru.
Suma sumárum jsou oba tyto nosiče dalším přínosem pro setkání různých kultur a přístupů ke vřelé sounáležitosti a zkoumáním „studenosti“ či „otevřenosti duše“ a to vše se na nich sčítá v tom dobrém.
Wogram dodává svou germánskou preciznost a virtuozitu, Nabatov široké ruské vnímání, Sharp ahasverský přístup k blues a desítkám jiných stylů a Fields svůj citlivý dotyk k akustické vážné hudbě dvacátého století s přesahem do dnešní doby i odkazů na doby minulé.
Ukázky
