Panny se od sebe liší počtem očí, napsal Milan Kozelka

  

Knižního vydání svých pohádek se Milan Kozelka nedočkal. Výtvarnice a zpěvačka Bubačka a mistr pomalých temp prof. Neutrino je připomínají na povedeném, magickém i srandovním free download EP.

Pomalý posluchač až nyní zjišťuje, co se loni doma urodilo zajímavých desek. Rok 2018 mi letos začal dvojelpíčkem Pražského improvizačního orchestru a pokračuje Bílým vodníkem, který vyšel jen digitálně, takže jsem ho odsouval a odsouval, protože pouštět si desky, kazety a CD je tisíckrát milejší než pouštět si hudbu z webu. Kdyby do mě nestor českého downtempa, Petr Mareš vulgo prof. Neutrino, tu a tam nešťouchl mailem, asi bych se o tuhle lahůdku připravil docela. Je na ní třeba pohádka Svrateční panny:

Každá panna má několik životů a několik smrtí. Jedna panna má pět životů a tři smrti. Druhá panna má čtyři životy a dvě smrti. Třetí panna má dva životy a čtyři smrti. Panny se od sebe liší počtem očí. „Ve svých čtyřech životech jsem dvakrát zemřela, mými rodiči jsou stavitelé věží,“ řekla Tříoká. „Ve svých pěti životech jsem třikrát zemřela. Mými rodiči jsou krotitelé divokých koní,“ řekla Čtyřoká. „Ve dvou svých životech jsem čtyřikrát zemřela. Mými rodiči jsou jeskynní čarodějové,“ řekla Pětioká. Obloha se zatáhla hustým mračnem, zvířata prchala do úkrytu, prudký liják bušil do kamenitých svahů. Ze Svratky se vynořil bílý vodník. Velicí bílí havrani se procházeli po hladině a sezobávali jiskřivé krůpěje. „Ty budeš mojí jarní ženou,“ řekl vodník Tříoké. „Ty budeš mojí letní ženou,“ řekl vodník Čtyřoké. „Ty budeš mojí podzimní ženou,“ řekl vodník Pětioké. „V zimě ženu nepotřebuju, protože spím,“ řekl vodník všem třem ženám a ponořil se zpátky do Svratky.

Kromě Neutrina se na albu sešli-nesešli Bubačka, tedy výtvarnice, umělkyně a někdejší členka Mateřídoušky Tereza Damcová, a in memoriam Milan Kozelka (1948-2014), umělec a v posledních letech života snad nejpůvodnější tuzemský prozaik. Měl jsem ho a stále mám moc rád a přiznávám, že i z toho důvodu se mi do poslechu Bílýho vodníka moc nechtělo. Nějak jsem si nedokázal představit kongeniální zhudebnění Kozelkových textů a bál se přílišné estetizace. Nebylo proč. Bubačka s Neutrinem si vybrali jeho méně známé, pohádkové texty, které knižně dosud nevyšly, a rozezněli satirikovu nijak tajnou, přesto ale možná přehlíženou něžně magickou strunu.

Pětispísňová dvacetiminutovka hudebně skvěle balancuje na hranici pohádkového a poťouchle humorného. Ano, Neutrino tvoří pomalé beaty a ambientní příjemno, Bubačka pěje vysokým hláskem, celé to trochu připomíná omšelou triphopovou veteš, které jsem nepřišel na chuť ani v době největší slávy nesnesitelných Portishead, a ano, taky se to tak nějak nepříjemně vrací do přelomu tisíciletí, kdy se epidemicky rojily sestavy „srna a noťas“. To ale oba žijící protagonisté nahrávky dobře vědí i beze mě.

Prof. Neutrino své zvuky, úsporné beaty a terénní nahrávky necizeluje do lesku a někdy vrství jakoby halabala, vždycky ale se sebejistou působivostí. Bubačka, která je tu hvězdou, nastíněnou estetiku dokonale shazuje nedokonalým zpěvem, v němž je vše od dětského broukání přes stydlivé ochotničení a improvizované pozpěvování čtené prózy až po rozjívené uchechtnutí. Celek dýchá životem a připomíná poetickou, šouravou procházku, při níž se člověk nasměje, zabloudí, do něčeho šlápne, tu a tam zmokne, ale nenechá si tím kazit náladu a taky třeba někoho potká nebo najde u kontejnerů vyhozený poklad.

Mimochodem, ve výše citovaných Svratečních pannách si dvojice odskakuje až kamsi k mordýřským baladám M. J. Harrise, který se od bubnování v Napalm Death posunul až ke zcela amorfním temným atmosférám, a znepokojivě „nehlubokého“ zpěváka Martyna Batese z bizarních Eyeless in Gaza. Pamatujete? Před dvaceti až pětadvaceti lety těm dvěma vyšla u Musicy Maximy Magneticy albová trilogie Murder Ballads, v níž jsou slova starých anglických balad k nesnesení natažena na rozměrné ambientní rámy. Snad schválně, snad náhodou s Kozelkovým textem teď Bubačka s Neutrinem naložili podobně.

Je třeba dodat, že Tereza Damcová má kozelkovských pohádek na svých internetech víc, jak se můžete přesvědčit z řady videí. Bylo, nebylo:

„S Milanem Kozelkou jsem se poprvé potkala na soukromém smíchovském večírku. Milan se zaujetím četl svoje politicko-satirické texty a pil lahváče. Okolo kroužily dvě děti: Kuba a Aurora-Mercedes. Ve vedlejším pokoji seděli na gauči první paneny – Ďábel hodný, Frída Kakao, pan Kočka, Filoména Rap a další. Paneny Milana zaujaly, a tak jsem se ho zeptala, jestli by o nich napsal pohádky. Kozelka souhlasil. Začátkem roku 2010 mi začal posílat pohádky v e-mailech. Byl velice činný, protože poslal každý den jednu. Poté je ještě upravoval a cenzuroval. Na oplátku jsem Kozelkovi posílala fotky a kresby ze života panen. Když měl Milan čtení u Erika Friče v brněnském Boru, vzala jsem ho na výlet na hrad Veveří, a tak vznikli Veverníci a Svratníci. Pohádky nikdo nikdy nevydal, i když se o to za svého života Milan pokoušel. Animované verze pohádek vznikají od roku 2013 ve spolupráci s Pavlem Pasekou a Petrem Marešem.“

Poslouchejte okouzleně, z Bandcampu stahujte zdarma. Ale to knižní vydání bych vážně ocenil, třeba i v podobě, jakou si Bubačka vyrábí pro radost nejen vlastní.

Milan Kozelka + Bubačka + prof. Neutrino: Bílej vodník
https://neutrino.bandcamp.com/album/b-lej-vodn-k