- Inzerce -

Pauline Oliveros / David Rothenberg / Timothy Hill: Cicada Dream Band

Pauline Oliveros / David Rothenberg / Timothy Hill: Cicada Dream Band

Terra Nova Music (www.terranovamusic.net) / Gruenrekorder (www.gruenrekorder.de)

 

Filozof, milovník přírody a hudebník David Rothenberg byl letos v červenci výraznou postavou pražského festivalu vs. Interpretation, kde v rámci své prezentace představil také zbrusu nové CD Cicada Dream Band a na pódium si přizval také průkopnici elektroakustické hudby, akordeonistku Pauline Oliveros. Vokalista Timothy Hill a cikády se přidali pouze ze záznamu.

Timothy Hill byl v The New York Times označen jako „virtuóz tibetské pěvecké techniky“, působí v alternativní keltsko-jazz-folkové formaci Sleeping Bee či v David Hykes and the Harmonic Choir a v neposlední řadě spolupracoval například s Johnem Cagem, Joem Manerim či Butchem Morrisem. Všechny tyto naturální i improvizační zkušenosti ve Snové kapele dokonale zúročil a podtrhl její uvolněnost. Vše tu pochopitelně umocňuje punkevní hra Pauline Oliveros, která vyzývá ke skutečně hlubokému naslouchání. Jistý prim tu ale bezesporu hraje David Rothrenberg, který se ve sféře soudobého jazzu proslavil zejména díky společnému CD s fenomenální pianistkou Marylin Crispell One Dark Night I Left My Silent House. Jeho temná i štěbetavá preludia na klarinet a basklarinet dokonale souzní s jeho vášní pro zvířecí svět. Terénní nahrávky z animální říše nepoužívá jako doplněk, ale jako hybnou sílu. Většinou se totiž  snaží o přímou interakci s nejrůznějšími druhy ptáků, hmyzu a v poslední době zejména velryb. Protagonisty tohoto alba tak nejsou jen hudebníci samotní, ale i rudohlavá luční kobylka, evropští kosi, francouzské cikády, lotyšské žáby, jakýsi americký drozdovitý pták a výraznou roli tu hraje i v Čechách se vyskytující pěvec se signifikantním názvem sedmihlásek hajní. Kapitolou samou pro sebe jsou pak běluhy v The Longest Song in the World, kde se spojují oceánské hlubiny v dlouhých vlnách s nebeskými výšinami.

Jakousi sumarizací je závěrečná třinácti a půl minutová meditace How We Got There, která už bez použití animálních zvuků jakoby vystihovala principy naší matky Země a snažila se proniknout do její prapodstaty. Nesmírně emotivní dílo plné sounáležitosti, harmonie a nejpozitivnějších vibrací.