Název druhého alba dua Tomáše Procházky alias Federsela a Davida Freudla posloužil nakonec jako nový název i pro samotný projekt, jehož nejnovější třetí studiovka spatřila světlo světa coby kazeta a download v listopadu loňského roku. Koneckonců oba hudebníci nám tu ukazují šíři svých hudebních schopností a estetických vizí opravdu tak přirozeně, jako pávi rozevírají své ocasy. Ze svých psychedelických východisek, uplatňovaných také po léta v krautrockové formaci B4, však nyní více než dříve hauntologicky přežvýkávají i různé popkulturní fenomény především z posledních dekád minulého století, ovšem často i s výsledkem ryze současným. Duo s hosty rozjelo opět vyšší úroveň informační hry ne nepodobné vizi Hermanna Hesseho o hře se skleněnými perlami, oním univerzálním kódem je tu však něco jako kosmiche dada music, jak ostatně slyšíme i na pilotním singlu s klipem:
Tento skvostný destilát z estetiky postarších německých detektivek ovšem přichází na albu až jako závěrečná třešnička na dortu. Od počátku alba se k němu musíme prokousat téměř čtyřiceti minutami pestrobarevné mnohovrstevnaté hudby neustále kombinující snivé kytarové (Procházkovy) a klávesové (především Freudlovy) party, rozličné obstarožní elektronické rytmy, sampling a ruchovou špínu všeho druhu. Hned první track A Day of Rock nás brzy zavede na ten nejpsychedeličtější plážový piknik, znalým se mohou vybavit například obdobné metody dua Ford & Lopatin z alba Channel Pressure. Na té pláži není vše úplně v pořádku, na mnoha úrovních v něm probíhá jakési chaotické hemžení vyjádřené především elektronickými vokálními úryvky a entropickým klavírním partem, ale jako by nás od možné závrati z bezedné iracionality chránil pohled skrze pomalou, barvy zkreslující kameru, abychom s ní ve druhém kousku A King of Hair Tiger Cinique přešli k dokumentování autistického latinskoamerického večírku, kde k opojení z prapodivných koktejlů přispívá hračkovitý beat i absurdně jazzové vstupy trubky Petra Vrby a pozounu Václava Kalivody, opodál ležící fax slyšíme chrlít možná důležité zprávy, ale nikdo je nečte. K popisu následného mimózního rauše nám ve skladbě s názvem Ohayo Gozimasu přispěje i experimentující viola Jorgeho Boehringera.
Po takovém večírku je potřeba po ránu pročistit hlavu nějakým tím tělocvikem, jenže na dveřích do tělocvičny dnes visí cedulka Secret Aerobic Club. Aby zkrátka bylo možné sehnat pro skupinu dadistických cvičenců jako živý hudební doprovod celou kapelu Milese Davise z elektrofunkové éry osmdesátých let, bylo ji zapotřebí před únosem podat také nějaký velmi halucinogenní lektvar, ale kapela se i v takto snových podmínkách snaží zachovat naprostou profesionalitu, je to radostná syntezátorová poezie s nekompromisním groovem, jen ten John Scofield v této paralelní realitě zapomněl všechny standardní stupnice a harmonie, o to větší projevuje nadšení.
Ve druhé polovině alba se dostaví rezignace na jakoukoli snahu opustit tento lysergický svět, v Hesseho narativu jsme z perlové hry přeskočili do surreálně freudovského finále Stepního vlka. Proč také ne, když tu za různými dveřmi můžeme nečekaně potkat třeba i Martina Strakoše s EWI nebo Marcela Bártu bravurně shorterovsky sólujícího na sopránsaxofon. Last Piece of Holiday Cake možná obsahuje taky lecjaké nezvyklé ingredience, ale po jeho konzumaci už jen leda ztratíme zábrany a zatančíme si lehce infantilní pseudojazzový taneček. Skladby Misantrophy a Time Tunnel Boring Machine nás odvedou do těžší beefheartovštější dadaistické psychedelie bez beatů, v níž lze nejsnáze rozpoznat předešlou tvorbu Federsela a Freudla či česko-finského dua Federsel – Mäkelä. Smířeni s tímto světem bez hranic potom konečně usedáme k televizi s možností naladit vysílání i z jiných časů a paralelních vesmírů. Alespoň v jednom z nich je Procházka s Freudlem kultovní dvojicí seriálových detektivů, kteří mimoděk narazili na opravdu velký případ, který od nich bude požadovat nejen riskantní akce, ale tajemství záchodových diamantů nevyřeší rovněž bez katarzního ponoru do vlastních já. Opakované poslechy Vám jejich příhody budou ukazovat v kaleidoskopicky rozličných scénářích.
Under Badger Throw je výjimečně dobrodružné, hravé a imaginativní album.
Peacock Kings: Under Badger Throw
Meteorismo (https://meteorismo.bandcamp.com)