- Inzerce -

Phaerentz: Autofinger

Již přinejmenším od jeho období hry na gramofony bez desek pronikly do hudebního myšlení Petra Ference pozorné až meditativní ponory do táhle se vyvíjejících zvukových bloků a jejich minimalistického obrábění. První tři pouze číslované tituly pod jménem Phaerentz se odehrávají především ve znamení kazetových mikrosmyček. Nejnovější počin Autofinger, vycházející jako download a cd-r, však zastihuje autora pravděpodobně opět i u zvuků jeho nativního gramofonu, na němž ovšem zřejmě opět rotují pouze jiné věci než vinylové desky, a to například i věci zjevně kovové. Elektroakustickému signálu ovšem stojí v cestě také rozličné granulace či mikrosmyčky a výsledný poněkud nemocně působící zvuk prvních přibližně dvaceti minut tak má v sobě mnoho faktorů konstatntních a zároveň i mnoho neperiodičnosti. V některých parametrech je tento zvuk tak prazvláštně iritující, že by díky nevšednosti zážitku mohl mít ve své stylové sféře poměrně hitový potenciál.

Jediný více než třičtvrtěhodinový track tohoto alba je však složen z více komponentů. Po výše popsané úvodní „větě“ se chopí vedení osamělé tajemné údery v nekompromisně dlouhé dvojjinaké smyčce, které se brzy začnou potkávat a rytmicky křížit s basovými klavírními tóny. V tišším druhém plánu se projevují další, spíše noisovější zvukové vrstvy. Z každého úderu se drolí rozličné střepinky digitálního zkreslení, jinde vylézají táhlé šumy, někde je tam prý i zvuk drezíny. Ovšem nakonec jsou to ony táhlé basové klavírní tóny, které nenásilně, s vědomím faktické převahy a tedy bez jakéhokoli spěchu převezmou vůdčí úlohu v kompozici až do jejího finále, to vše za stále sílících proměnlivých šumů. 

Z názvu alba vyplývá jednoduchost, strojovost i nahodilost zmatené strojovosti, tedy je název Autofinger dokonale zapuštěný do celkového sdělení tohoto alba. Alba, které díky informačně bohatému vlastnímu obsahu nepotřebuje ani žádné dovysvětlování vnějším příběhem, jenž se ale samozřejmě v opravdové skutečnosti minimálně jednou musel bezpodmínečně odehrát.

 

Phaerentz: Autofinger

Phaerlag (https://phaerentz.bandcamp.com)

 

 


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.