- Inzerce -

Phaerentz: Autofinger

Již přinejmenším od jeho období hry na gramofony bez desek pronikly do hudebního myšlení Petra Ference pozorné až meditativní ponory do táhle se vyvíjejících zvukových bloků a jejich minimalistického obrábění. První tři pouze číslované tituly pod jménem Phaerentz se odehrávají především ve znamení kazetových mikrosmyček. Nejnovější počin Autofinger, vycházející jako download a cd-r, však zastihuje autora pravděpodobně opět i u zvuků jeho nativního gramofonu, na němž ovšem zřejmě opět rotují pouze jiné věci než vinylové desky, a to například i věci zjevně kovové. Elektroakustickému signálu ovšem stojí v cestě také rozličné granulace či mikrosmyčky a výsledný poněkud nemocně působící zvuk prvních přibližně dvaceti minut tak má v sobě mnoho faktorů konstatntních a zároveň i mnoho neperiodičnosti. V některých parametrech je tento zvuk tak prazvláštně iritující, že by díky nevšednosti zážitku mohl mít ve své stylové sféře poměrně hitový potenciál.

Jediný více než třičtvrtěhodinový track tohoto alba je však složen z více komponentů. Po výše popsané úvodní „větě“ se chopí vedení osamělé tajemné údery v nekompromisně dlouhé dvojjinaké smyčce, které se brzy začnou potkávat a rytmicky křížit s basovými klavírními tóny. V tišším druhém plánu se projevují další, spíše noisovější zvukové vrstvy. Z každého úderu se drolí rozličné střepinky digitálního zkreslení, jinde vylézají táhlé šumy, někde je tam prý i zvuk drezíny. Ovšem nakonec jsou to ony táhlé basové klavírní tóny, které nenásilně, s vědomím faktické převahy a tedy bez jakéhokoli spěchu převezmou vůdčí úlohu v kompozici až do jejího finále, to vše za stále sílících proměnlivých šumů. 

Z názvu alba vyplývá jednoduchost, strojovost i nahodilost zmatené strojovosti, tedy je název Autofinger dokonale zapuštěný do celkového sdělení tohoto alba. Alba, které díky informačně bohatému vlastnímu obsahu nepotřebuje ani žádné dovysvětlování vnějším příběhem, jenž se ale samozřejmě v opravdové skutečnosti minimálně jednou musel bezpodmínečně odehrát.

 

Phaerentz: Autofinger

Phaerlag (https://phaerentz.bandcamp.com)

 

 


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.