Danny Hyde a další bývalí členové a spolupracovníci rozšiřují odkaz legendárního dua.
Je to špatný vtip, ale Coil byli svůdnou mrtvolou snad už zaživa. Dvojice, jejíž hudba byla slyšitelným výstupem hloubkového průzkumu alternativních životních strategií od okultismu přes urbánní šamanství, pohanství, aplikaci teorie chaosu, rozšiřování vědomí nejrůznějšími prostředky, jako jsou drogy i spánková deprivace, až po neskrývanou homosexualitu (což nebylo počátkem osmdesátých let nic samozřejmého a Coil se díky této nevolbě ocitli na stejné scéně třeba s vysloveně popovými Soft Cell), přistupovala k veškerému konání s existenciální odevzdaností, v níž patrně nebylo místa pro polovičatost a nezávaznost, kterou s sebou tak často nese aplikace metody pokus-omyl.
V britské undergroundové dvojici, v níž se sešli bývalí členové Throbbing Gristle a Psychic TV se životní a tvůrčí partnerství Petera Christophersona a Jhonna Balance zkrátka propletlo zcela nerozpojitelně. Po Balanceově smrti v listopadu 2004 se o odkaz Coil, jejichž aktivní kariéra okamžikem osudného pádu samozřejmě skončila, staral Christopherson. Po Christophersonově smrti v listopadu 2010 visí dědictví Coil v nejistém vzduchu.
Na atraktivní odkaz nezaměnitelného díla – ať už zrovna znělo psychedelickými písněmi, stopami industriálu, ambientem či svébytným uchopením disca a taneční elektroniky coby extatických výrazových prostředků gay resp. drogové subkultury, vždycky to byli neomylně Coil – by se nepochybně ráda vztáhla nejedna vydavatelská i hudební ruka. Katalog skupiny díky tomu stále narůstá, každý zpřístupněný titul i reedice s sebou ale přinášejí řadu otázek zejména stran autorizace. Ta asi nejhlasitější zní: schválili by Balance a Christopherson vydání toho a toho outtaku?
Supervizoři, sólisté…
Začátkem února vyšla na luzernské značce Hallow Ground dlouhohrající deska Contemplating Nothingness projektu Electric Sewer Age. Ten vznikl po Balanceově smrti coby Christophersonovo duo s Dannym Hydem, jenž s Coil coby zvukař, spoluproducent, remixér i spoluautor pracoval od osmdesátých let, třeba na slavném tanečním albu Love’s Secret Domain (1991) i na mistrovském The Ape of Naples dokončeném krátce po Balanceově skonu.
Electric Sewer Age byli nějaký čas trio, po smrti Christophersona i Johna Deeka (2013) jsou Hydeovým sólovým projektem a ke zvuku Coil se otevřeně hlásí. Původní cíl stvořit projekt, v němž by zřejmí podezřelí neodhalovali, v jaké personální konstelaci se při práci na nahrávkách zrovna nacházejí, jak Danny Hyde líčí v rozhovoru pro online magazín Quietus, tedy vzal zasvé. Nové, čistě Hydeovo album nicméně nabízí přesně ten poměr pomalé hypnotičnosti, glitchů a manipulovaných hlasů, jaký bychom čekali od projektu, v němž měl prsty Christopherson, a je to veskrze příjemný poslech.
Díky rokům, které s Coil prožil, se Danny Hyde ostatně podepsal i pod výslednou podobu alba Backwards (recenze Jana Sůsy zde), které s Balancem a Christophersonem začal natáčet po Love’s Secret Domain. Coby spoluautor písní žádal vydavatelská práva, jež mu Christopherson přislíbil, album bylo ale odloženo ad acta díky americkým „šedým pánům“ a nakonec na ně po všech autorskoprávních jednáních došlo až před pěti lety péčí britského labelu Cold Spring. Dost z písní, jež na ně Hyde zařadil s přiznaným vědomím, že Balance s Christophersonem by to nejspíš udělali úplně jinak, známe z jiných titulů; dějiny coilovských písní bývaly dlouhé a v jejich průběhu se rodily nejrůznější verze.
Danny Hyde není jediný, kdo si v ohni pozvolna opéká coilovské želízko. Drew McDowall byl členem skupiny přibližně v druhé polovině devadesátých let a podílel se mimo jiné na vrcholném diptychu Musick to Play in the Dark. Výrazný spoluautorský podíl si nárokuje na alba vedlejších coilovských projektů Time Machines, ELpH a Black Light District. Coby supervizor se v letech 2017 a 2018 účastnil přípravy reedic jejich desek péčí losangeleské značky Dais Records, čímž z nich pomohl setřít nepříjemný dojem nesehnatelných, předražených a hojně bootlegovaných rarit. Jeho sólová tvorba, kterou jsme v Praze mohli koncertně ochutnat loni v listopadu, se v současné době nese především ve znamení modulární syntézy, svého času to ale býval výtržník a pankáč.
Jiné hudebníky – i když jejich role v sestavě mnohdy není zcela zřejmá – kteří načas obíhali kolem jádra Coil, zkušenost posunula ke zcela autonomní tvůrčí práci. Stephen Thrower a Ossian Brown od oku 1999 tvoří pod partnerskou značkou Cyclobe, multiinstrumentalista Thighpaulsandra svá žánrově zcela neuchopitelná a ničím nespoutaná díla vydává sólově.
…i vydavatelé
Posmrtných titulů Coil je už pěkná řádka. Kromě zmíněného Backwards jde o archivní kolaborace třeba s Nine Inch Nails, jejichž leader Trent Reznor pány Balance a Christophersona nemálo ctí, i reedice nejrůznějších pozapomenutých kompilací a pirátské koncertní záznamy.
Za pozornost aktuálně stojí titul The Gay Man’s Guide to Safer Sex + 2 (Musique pour la Danse, 2019; letošní reedice na stejné značce je díky dalšímu bonusu už + 3), což je soundtrack k osvětovému videu z roku 1992, a loňská dvouapůlhodinová kolekce nazvaná podle studia, kde začátkem devadesátých let vznikala, Swanyard.
Oba tituly by se daly shodit do šuplíku s cedulkou For Completists Only, oba obsahují téměř bezezbytku instrumentální, na elektronických rytmech postavené skladby, z nichž většinu už známe z jiných alb. Zejména opulentní Swanyard ale představuje docela zajímavý posluchačský zážitek dokola se navracejících motivů a čas při ní plyne navzdory repetitivnostni dosti překvapivě. Mimochodem, poslouchat demosnímky a nedokončené kusy v případě Coil neznamená úbytek zvukové kvality. Nahrávalo a zkoušelo se ve studiu, vše je řádně hi-fi a díky podrobným pracovním deníkům Dannyho Hydea, jenž se frekvencí spadajících časově mezi Love’s Secret Domain a Backwards účastnil a projekt nyní zaštítil a autorizoval, snad alespoň zvuková paleta splňuje původní záměr.
O tom, že výsledek ani v nejmenším neodpovídá tomu, co by Coil chtěli pustit do světa, není sporu. Podle Hydeovy stručné poznámky jde zkrátka o náhled do pracovních metod skupiny v letech 1993-1996 a výraz touhy předat posluchačům něco z radostné tvůrčí nálady, která ve studiu panovala.
Album, jež přesně před rokem vydala ruskorakouská značka Infinite Fog Productions, se skvěle prodává zejména v trojvinylové verzi. Autorem titulní malby je dávný přítel i občasný spolupracovník Coil, Steven Stapleton, díky čemuž titul jako by získával na ještě opravdovější opravdovosti.