Generativní opera Milana Guštara o předmětech padajících shůry.
V květnu roku 1652 byl mezi Sienou a Římem zaznamenán pád meteoritu. Na místě dopadu byla nalezena vazká hmota.
Bratislava, 23. září 2023. Místo: A4 – Priestor súčasnej kultúry. Přesně v 19 hodin vcházíme spolu s ostatními posluchači do sálu. Jeviště je plné připravených nástrojů, zatím bez hudebníků, ale prostorem se nese zvolna klesající elektronický zvuk. Na plátně běží čas uvádějící rok, měsíc a den. Píše se rok 1632.
Roku 1686 padala ve Waltshiru semínka připomínající obilná zrna. Některá byla zamrzlá v kroupách.
Zkraje 20. století začal americký žurnalista, spisovatel a amatérský badatel Charles Fort shromažďovat informace o nevysvětlitelných jevech. Během následujících třiceti let v newyorských a londýnských knihovnách ve vědeckých článcích, novinách a časopisech nalezl desítky tisíc záznamů o neobvyklých fenoménech vyskytujících se okolo nás, pro které se nepodařilo najít racionální vysvětlení. Zaznamenané případy zahrnují podivné zvuky, světelné úkazy a létající objekty, teleportaci, tajemné mizení a objevování předmětů a lidí, levitaci a mnoho dalších záhad. Fort publikoval několik knih ovlivňujících mnohé další autory a přispívajících ke vzniku anomalistiky – oboru, který se vyhledávání, třídění, popisu a zkoumání paranormálních a mysteriózní jevů systematicky věnuje. Roku 1931 byla v New Yorku založena společnost Fortean Society, která vydáváním časopisu Doubt a další činností šíří Fortovy myšlenky.
V roce 1718 spadla na indický ostrov Lethi ohnivá koule. V místě dopadu byla nalezena želatinovitá hmota.
Postupně přicházejí hudebníci, ujímají se nástrojů a začínají realizovat svoje party. Smyčcová sekce přichází v roce 1667 a poprvé nastupuje v roce 1684 cca po uplynutím prvních pětačtyřiceti minut impozantní skladby, jejíž celková délka činí bezmála čtyři a půl hodiny – přesně 4 hodiny 22 minut. Dechová sekce se přidává v roce 1691 a jako poslední nastupuje v roce 1693 klavír. Orchestr je kompletní.
13. listopadu 1761 spadla před zemětřesením ve Švýcarsku z nebe obrovská koule.
Skladba Hard Rain vychází z Fortových záznamů o událostech, k nimž došlo v rozmezí tří set let před autorovým úmrtím. Zmíněných tři sta let je zhuštěno do čtyř hodin a dvaadvaceti minut trvání skladby tak, že jednomu týdnu odpovídá jedna sekunda hudebního času. Kompozice je členěna vstupy recitátorů předčítajících v rolích rozhlasových a televizních hlasatelů zprávy o jednotlivých případech, přičemž okamžiky jejich vystoupení odpovídají časům výskytu popisovaných událostí na zhuštěné časové škále.
6. dubna 1805, tedy 25. března podle ruského kalendáře, spadly v ruském Irkutsku z nebe dva kameny.
Milan Guštar, autor libreta i hudby, říká o své skladbě a inspirativních zdrojích toto: „Na přelomu tisíciletí jsem četl knihy Charlese Forta a napadlo mě, že seznam vybraných podivných jevů by se mohl stát libretem k rozsáhlé skladbě, jejíž makro i mikrostruktura by se dala odvodit od rozložení zaznamenaných událostí v čase. Fortovy texty jsou pro mě zajímavé tím, že ukazují tajemnou, neuchopitelnou stránku naší reality, poukazují na omezenost našeho poznání, na význam iracionality.“
Ráno 29. května 1868 padaly po dobu jedné hodiny v různých čtvrtích Birminghamu z oblohy kamínky.
„V roce 2002 jsem vytvořil první verzi – pro recitátory a live-codery – skupinu programátorů kteří v reálném čase vytvářejí programy generující hudební part podle pokynů dirigenta. Skladatel jako zvukař současně ovládá mixážní pult a dotváří výsledný vícekanálový prostorový zvuk.
Poté jsem objevil uskupení Kolektiv, které se live-codingem zabývá, a začal jsem se domlouvat na možné realizaci. Následoval covid a uspání Kolektivu. Pak přišla nabídka na uvedení na Ostravských dnech v roce 2021. Pro ně jsem skladbu přepracoval pro cca deset instrumentalistů. Pro letošní provedení v Bratislavě jsem ji vloni upravil pro větší obsazení.“
V roce 1893 padaly v Lexingtonu ve státě Virginia kroupy, které explodovaly.
„Časové členění skladby je určeno rozložením popisovaných událostí v čase, party jsou předepsané ve formě grafické partitury, která přesně určuje časy a harmonicko-melodický rámec jednotlivých částí. Konkrétní realizace je naznačena grafickými značkami a ponechána na invenci hráčů. Hlavním prvkem elektronické stopy jsou klesající tóny různých zvukových barev rozmístěných v kvadrofonní reprodukci okolo posluchačů. Občas se přidávají perkusivní zvuky oddělující jednotlivé části skladby. Časová struktura je opět přesně určena rozložením popisovaných událostí v čase. Elektronika byla vygenerována předem a je součástí videa.“
Jednoho zářijového rána roku 1903 padaly v domě v Dortrechtu na Sumatře nepřirozeně pomalu od stropu na podlahu malé černé kameny.
Vizuální složku tvoří akce hudebníků a recitátorů na jevišti doprovázené synchronizovanou videoprojekcí. Recitátoři se ujímají role rozhlasových nebo televizních moderátorů, kteří čtou zprávy o nevysvětlitelných pádech předmětů z oblohy. Vstupy recitátorů odpovídají časům popisovaných událostí. Období s největší hustotou zaznamenaných událostí vyžadují současné akce všech sedmi recitátorů.
20. ledna 1911 pršel ve Švýcarsku černý déšť.
Všechny zprávy čtené hlasateli pocházejí ze čtyř knih Charlese Forta, které vyšly v rozpětí let 1919 až 1932 – The Book of the Damned, New Lands, Lo! a Wild Talents. Během opery zazní celkem tři sta osmdesát čtyři zprávy z let 1652 až 1925.
V roce 1913 se ulice v Kermanshanu v Persii pokryly semínky tvořenými bílou hmotou a s konzistencí připomínající indiánskou kukuřici.
V roce 1962 napsal americký hudebník Bob Dylan píseň A Hard Rain’s a-Gonna Fall, jejíž text je plný znepokojivých symbolických obrazů rámovaných vizí prudkého lijáku přinášejícího rozvrat, chaos a zkázu.
Od 5. do 29. října 1915 padalo na rozsáhlé území v západní Austrálii z oblohy množství bílé vláknité hmoty.
Hudba přichází a odchází ve vlnách, evokuje pád objektů na zem. Během skladby opakovaně zčista jasna nastoupí razantní bicí a podtrhují apokalyptické vyznění hudby. Na jeviště přicházejí vypravěči, zpočátku po jednom, maximálně po dvou, a v roli televizních hlasatelů civilní formou referují o katastrofické události. Na projekční ploše za jevištěm se každá zpráva objeví v anglickém jazyce jako titulky. Postupem času jsou příchody hlasatelů a jejich zprávy stále častější, nezřídka zaznívají přes sebe. Obsahová srozumitelnost se ztrácí, ale zůstává sonický zážitek z hutné hudby a nesrozumitelného mluveného slova.
21. března 1925 pršely na pláních asi 50 mil od jihoafrického města Uitenhage na antilopy drobné žáby a ryby.
Torza událostí, nevysvětlitelné jevy, extrémní délka, hutná hudba, která přes svoji zdánlivou neuspořádanost vykazuje jasné známky přísného systému. Ten však ponechává velkou míru rozhodování, a tudíž i odpovědnost interpretům. Bratislavská A4 zažila výjimečnou událost a my si můžeme jenom přát, aby byl Prudký déšť k vidění a slyšení i na jiných místech.
Hard Rain
generativní opera pro vypravěče, elektroniku, videoprojekci a komorní orchestr
(2002-2022)
délka 04:22 hod.
Milan Guštar
Charles Fort
A4 – Priestor súčasnej kultury, Bratislava
EnsembleSpectrum
Účinkující: Katarína Turčinová, Stela Štancľová, Lujza Kýšková – flétny; Peter Ulmann – hoboj; Barnabás Kollárik, Martina Lišková, Viktor Vojtas – klarinety; Emma Čölleová, Daria Rybalka, Pavol Gyurík – saxofony; Václav Kalivoda – trombón; Jozef Veselský, Štefan Szabó, Dalibor Kocián – elektrické kytary; Adam Hudec, Mikuláš Mrva – baskytary; Júlia Stahl Novosedlíková, Matej Sloboda – klavíry; Lenka Novosedlíková, Dalibor Kocián – marimba, vibrafony; Jakub Valíček – bicí souprava; Adam Szendrei, Natália Kubalcová – housle; Jakub Chlepko – viola; Andrej Gál – violoncello; David Šarkézi – kontrabas; Michaela Dzamková, Jerguš Horváth, Mário Houdek, Jakub Matejčík, Patrícia Stehelová, Michal Tomala, Veronika Trokšiarová – vypravěči; Matej Sloboda – umělecký vedoucí, hudební nastudování; Veronika Trokšiarová – režie, scénografie, světla