Telegrafní neboli Morseova abeceda je nejstarší způsob vysílání na radiových vlnách. Abeceda byla poprvé použita v prototypu drátového telegrafního zařízení, které postavil malíř a vynálezce Samuel F.B. Morse v třicátých letech 19. století. Systém se postupem času lehce změnil, výsledná podoba oficálně uznaná Mezinárodní telekomunikační unií vypadá ve srovnání s původní “morseovkou” takto:
Drátový telegraf se za poměrně krátkou dobu rozšířil do všech koutů světa. Na radiových vlnách se morseova abeceda používá pravidelně od přelomu 19. a 20. století. Rozvoj elektronkových zařízení postupně vytlačil poněkud těžkotonážní jiskrové vysílače a morseovka se rozšířila do armád, letecké i námořní dopravy. Výraznou úlohu sehrál bezdrátový telegraf v armádní logistice za druhé světové války. Druhá polovina 20. století přinesla společně s rozvojem polovodičů miniaturiazci telegrafních vysílačů i přijímačů. S blížícím se počátkem nového milénia skončila morseovka jako mezinárodní standard námořní komunikace. Její místo nahradil systém GMDSS. Pásmo 500 kHz, na kterém vysílal nouzové depeše i Titanic, od té doby zeje prázdnotou. V letecké dopravě stále využívá morseovu abecedu navigační systém NDB, signály letištních majáků mají řadu nadšených posluchačů s nohama na zemi:
Přes pochopitelné vytlačování modernějšími komunikačními systémy není morseova abeceda mrtvá a k 160. výročí (2004) první veřejné telegrafní depeše byl oficiálně přidán znak @. “Zavináč” (.–.-.) tvoří kombinace písmen A a C bez mezery. V současnosti je morseovka nejpopulárnější v radioamatérské komunitě, a její znalost byla i v ČR do roku 2005 podmínkou vstupu na krátkovlnná pásma. Na těchto pásmech se denně uskuteční stovky spojení napříč kontinenty. Telegrafie umožňuje spolehlivé spojení i při použití menšího výkonu (uvádí se okolo 1/4 výkonu ve srovnání s hlasovou komunikací), horší antény a dobře prochází nevítaným rušením. Jednoduchý telegrafní vysílač jde jednoduše sestrojit i doma na koleně a pocit z vysílání na vlastnoručně postavený aparát s několika tranzistory je k nezaplacení. Překážkou může být jistá obtížnost zvládnutí příjmu a vysílání. Skautské mnemotechnické pomůcky, využívající rytmu slov, např. A (.-) = akát, B (-…) = blýskavice, C (-.-.) = cílovníci, nebo jejich alkoholické varianty (A = absťák, B = blít až doma, C = cíl je výčep) jsou v radioamatérském provozu vzhledem k relativně vysokým rychlostem pouze a jen na obtíž. Kromě moderních pedagogických metod, jako je tzv. Kochova metoda (více např. zde) zde pomůže jen vytrvalost a pravidelný trénink.
Poslední listopadový víkend krátovlnní telegrafisté slaví svátek, jelikož se koná největší závod CQ WW DX, kdy spolu navazují spojení operátoři z celého světa. Smyslem závodu je za 48 hodin navázat co nejvíce spojení do nejvzdálenějších zemí, počet spojení se vynásobí “koeficientem vzdálenosti”, přičemž např. za spojení do Austrálie platí více bodů než do sousedních zemí. Zkušení operátoři dokáží uskutečnit i na anténu tvořící pár desítek metrů drátu na strom okolo 1000 spojení. Odměnou pro vítěze je kromě hezkého pocitu jen neméně hezký diplom, a přesto se závodu účastní každoročně okolo 30.000 radioamatérů. Mnozí jedinci neváhají pro dobré umístění cestovat se zavazadly plnými drátů, hliníkových trubek a nejmodernějších vysílacích aparátů přes půl zeměkoule. Ukázkovým příkladem je parta slovenských a českých operátorů, která vyhrála několik minulých ročníků z pobřeží Gambie pod značkou C5A.
Další podskupinou telegrafistů jsou přiznivci vysokorychlostní či tzv. sálové telegrafie. Smyslem závodů zde není navazování kontaktů na radioamatérských pásmech, ale závodění v rychlosti příjmu a vysílání. Schopnosti číst telegfraf ve vyšších rychlostech výrazně napomáhá rytmické cítění posluchače, hudebníci mají v příjmu telegrafie jistou výhodu. Dost možná je tento vztah oboustranný, například tohoto operátora by určitě rád využil k ovládání grooveboxu leckterý elektronický producent a také se ukazuje, že ti nejlepší operátoři dokáží krásně vysílat i na telegrafní klíč, který není nikam zapojený:
Opačným extrémem jsou radioamatéři provozující naopak velmi pomalou telegrafii (QRSS), kde tečka trvá např. půl minuty a dekódování neprobíhá sluchem, ale zrakem na spektrogramu přijímaného pásma. Tento druh provozu dovoluje překonat s několika miliwatty značné vzdálenosti. Na dalším videu vidíme spektrogram pásma 10 MHz zkomprimovaný do 1 a půl minuty:
Přes ukončení oficálního provozu telegrafních stanic je tak morseova abeceda stále živá a nezbývá než doufat, že to tak ještě nějakou dobu zůstane.
