„Vzpomínky nejsou otisková reprezentace proběhlých událostí. Vznikají tím, že se složí z informací, které jsou rozmístěny v mnoha vzdálených místech mozku; jejich vznik je závislý na řadě minulých a současných vlivů. Desítky let je známo, jak snadno a často se vzpomínky zkreslují.“
Tento úryvek z alba je asi nejlepším klíčem k porozumění nového počinu Pavla Richtera a jeho syna Jonáše. Richterovy vzpomínky jsou drsné, hořké, sarkastické; jak vysvětlil autor v době uvedení, jsou především reakcí na televizní dokumentární seriál Fenomén underground a na jeho sentimentální mytologii, která pro alternativní tvůrce znamená nepochopení. Nabízí nám jiný pohled, mnohem realističtější. Vzpomínka jako filosofická kategorie aplikovaná do formy koncepčního alba působí jako postmoderní mozaika, kde se my starší noříme do zvukových krajin naší minulosti a vy mladší můžete okusit audiokrmi rodičů.
Pavel Richter je známý jako experimentátor a jeden z nejvýznamnějších českých elektrických kytaristů. Jeho syn Jonáš, student UMPRUM, využil svůj elektronický um tak, že žasneme, že nahrávka nebyla vytvořena ve studiu. Jde o jejich třetí společné album. Vzniklo na objednávku festivalu Alternativa 2015 v rámci tzv. „Večera legend”, kde byl Pavel Richter společně s dalšími osobnostmi české alternativní hudby 80. let znovu vyzván k předvedení svojí tehdejší tvorby. Jeho originální křest ale proběhl ve formě živého přenosu až v březnu tohoto roku.
Album uvádí známá skladba Hey You (remix). Remix je obohacen nahrávky hlasy z minulosti, připomínající budovatelské nadšení i idiocii Špejblovu. Hrdinská rocková pecka, známá jako jedna z nejvýraznějších znělek Rádia, působí jako jakýsi štít proti malosti a pošetilosti. Druhá skladba O našich prohrách připomíná atmosféru Dietlova seriálu Okres na Severu a jeho hrdinů, kteří jsou bohužel úplně stejní jako lidé dnes, kteří si zvolí špatné vůdce. Hudebně jde o rockově-elektronickou hitovku. S komplikovanými smyčkami a beaty těžko uvěřit, že jde o živou nahrávku a ne studiovou alchemii. V další skladbě je v úvodu zmíněná citace neuropatologa Františka Koukolíka, zde psychedelicky zkreslená. Je jedna z mála, která není míněna ironicky. Pavel Richter připomíná, že oblíbeného Koukolíka často používá jako „spojováky“. Čtvrtá je slavná Dokola, která původně měla být „ála Gamelan“. Tentokrát zní promixovaná s Hard Day’s Night ještě lépe. Na závěr slyšíme současného politika, vyzývající k tomu, aby si lidi sami volili své lidi a věřili kapitalismu, čímž Dokola vyznívá ještě ironičtěji než v původní verzi. Jednoduše kolo se točí dál.
Pátá Vzpomínka je zhudebněná báseň performera Štěpána Pečírky. Je krásná a barevná, vážně míněná. Pavel Richter říká: “Základ vznikl tak, že se jeho namluvený text převedl do digitální stopy, čímž vznikla určitá melodie a té se přiřadily digitální nástroje. Pak se to celé obalilo živým hraním.” Předposlední Vyhráli jsme je založena na skladbě Better Time, známé z CD Richtig Music (Indies). Ve svém soudobém remixu je uvedena slovy Old Shatterhanda „vyhráli jsme!“, na která navazují ironicky použitá slova Františka Stárka z Fenoménu underground: „Tohleto, co tady vidíte, to jsou psací stroje.“ Této skladbě dominuje saxofon Bharaty Rajnoška. Album uzavírá skladba Mezitím, kde poznáváme hlas Václava Klause “Nic nekončí, jdeme dál” a následuje meditativní hudba se samply chrámových ženských zpěvů a Rajnoškova trubka dávající skladbě jazzový davisovský charakter. Kompozice má nejblíž k celkovému alternativně experimentálnímu charakteru tvorby Pavla Richtera. Končí smířlivě a jemně. Na samém závěru slyšíme tleskot a uznalý pokřik posluchačů a znovu žasneme, že jde o živou nahrávku.
Obal CD je na tvrdém papíru, kde jsou na barevných oblázcích položeny manipulované černobílé fotografie ze sedmdesátých let, oživené rozhozenými fialovými květními lístky. Na přední fotografii se smějí dvě dívky v minišatech na kytaristu a bubeníka. Zadní stranu zdobí ještě starší foto dvanáctiletého Pavla Richtera s kytarou na posteli v pokojíčku vyzdobeném plakáty skupin. Disk spočívá na barevných oblázcích s lístky květin.
Album je nádherné, povedené, možná je to nejpolitičtější Richter. Nahráno bylo živě Alexem Tominem 19. 1. 2016 v klubu Rybanaruby ve složení Pavel Richter − elkyta, Jonáš Richter − elektronika, Bharata Rajnošek − tenor a soprán saxofon, trubka, Štěpán Pečírka − hlas. Pokud dílo, jehož křest proběhl 7. března formou živého přenosu z Richtig Music studia, ctění čtenáři HIS Voice zatím nepotkali, mají se na co těšit!
Richter & syn: Vzpomínka
Polí5 (www.polipet.cz)