- Inzerce -

Rok jubilantů a strašení soudobou hudbou

Tak nám začal rok české hudby, pokud to náhodou někomu uniklo. Rok české hudby je pořádán na oslavu té skvělé skutečnosti, že se někteří naši skladatelé narodili, nebo naopak zemřeli v roce se čtyřkou (případně devítkou) na konci. Na stránkách věnovaných Roku české hudby se dočteme: „Hudba je reprezentativní součástí české kulturní identity. Jména Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Jan Dismas Zelenka a další, jsou spolehlivými markanty, které lidé rozpoznávají ve světě jako „české“. Výročí všech výše jmenovaných a řady dalších spadají do let zakončených čtyřkou a z tohoto důvodu jsou chápány tradičně a spontánně jako Roky české hudby nejen u nás, ale i v zahraničí.“ Kromě dlouhé řady mrtvých skladatelů ale můžeme oslavit i jednu zcela živou instituci, totiž Hudební informační středisko, našeho drahého vydavatele, od jehož založení letos uplyne padesát let.  

Na Nový rok večer oficiálně zahájila Rok české hudby Česká filharmonie přenášená Českou televizí, takže vše bylo skrznaskrz veřejnoprávní a státotvorné. Uprostřed programu „toho nejlepšího z klasiky“ náhle moderátor, jímž byl sám generální ředitel České filharmonie David Mareček, ohlásil světovou premiéru a okamžitě uklidňoval televizní diváky, aby nepřepínali na jiný kanál ve strachu z náročné soudobé vážné hudby (záznam koncertu bohužel není na stránkách ČT k dispozici, abych mohl citovat doslovně). Světovou premiérou byla ve skutečnosti orchestrální úprava Dvořákových písní, doprovázených původně jen klavírem, hudba vhodná k odpolednímu čaji.

Možná by nebylo nutné věnovat přihlouplému moderátorskému vtípku vůbec pozornost, ale zdá se mi, že pokud je tím moderátorem právě šéf našeho „reprezentačního týmu“ vážné hudby, je to trochu problém. Jasně, v programu České filharmonie soudobá vážná hudba místo nemá, její ředitel by ale nemusel  podporovat nesmyslné stereotypy o nestravitelnosti soudobé kompozice. Rok české hudby je sice věnován v první řadě mrtvé hudbě, ale i ten Dvořák se Smetanou (o Janáčkovi nemluvě) byli kdysi soudobými skladateli. Bude za sto let Rok české hudby připomínat iněkteré skladatele dneška, nebo bude muzeem voskových figurin?


Ostravská punková smršť s Horstem Fuchsem, Spinozou a klauny

Osmé bienále New Opera Days Ostrava neboli Dny nové opery Ostrava v pěti večerech přineslo celkem sedm oper – šest premiér světových a jednu evropskou.

Kardiostimulátor 268

Libanonské taneční iluze, ambientní bubnovačka a skryté signály.

Zkouška sirén – Smetiprach

O řekách, komunitách, paměti a písni

Kardiostimulátor 267

Hudba nová průmyslová, přátelské klavírní dialogy a pobyt u jezírka

Hermovo ucho – Many Many Women a Fin de Partie

Dva příklady, jak překládat marná slova do hlubokomyslné hudby.

Jen musíš cítit, že to jde z tebe

Inovativní formy umění v kulisách Jáchymova a v rukou mladých lidí.

Komponování jako darwinovský proces

Jak lze v současnosti provokovat podle Elliotta Sharpa.

Škatulka ambientu je pro mě docela úzká

Rozhovor s Ladislavem Buchtou aka Ladbuchem.

Free Forms of Arts na Ponavě

Zelené žáby, udu i kontrapunkt hostí kavárny.

Zkouška sirén – Zvuky rajského kovu

Otec Dionysios Tabakis chválí Boha s elektrickou kytarou a umělou inteligencí.