Polský festival nedaleko českých hranic tentokrát ve znamení ozvěn futurismu.
Městečko Sokolowsko leží v malebné krajině Javořích hor poblíž českých hranic. Je to dnes opomíjený kraj, kde se čas zastavil. Přitom ještě před sto lety se jednalo o jedny z nejznámějších lázní v Evropě, které se svou slávou mohly rovnat s Karlovými Vary. Největší rozkvět zažilo Sokolowsko v 19. století, kdy zde dlouhé roky působil Hermann Brehmer, lékař zabývající se léčbou plicních chorob. V roce 1855 zde otevřel sanatorium, kde se jako na prvním místě na světě začala léčit plicní tuberkulóza. Zašlá sláva Sokolowska je zde patrná na každém kroku. Velkorysé stavby v neogotickém stylu zdobené orientálními prvky, stěny z červených cihel, věžičky, arkýře, balkony, okenní otvory s ostrými i jemnými křivkami, jimž vévodí rozlehlá budova sanatoria Grunwald.
Tato pohádková scenérie se letos již podeváté stala místem, kde se konal hudební festival nazvaný příznačně Sanatorium of Sound. Výmluvný podtitul letošního festivalu zněl Čas. Futurismus. Revize. Takové téma znamená návrat k počátkům 20. století, k futuristickým manifestům, jejichž autory byli Filippo Tommaso Marinetti, Balilla Pratella, Luigi Russolo a řada dalších a v hudební oblasti zejména k počátkům hluku v hudbě, jakož i k prvním cíleným pokusům italských futuristů o zrovnoprávnění hluků s tóny. Jejich sofistikované snahy ve své době narazily na nepochopení ze strany publika i širší veřejnosti a nezájem zavedených skladatelů. Dnes, po více než sto letech, je situace odlišná. Hluk se stal nedílnou součástí našich životů a nehudební zvuky a hluky byly přirozeně integrovány do moderní hudby. Průkopníky a zvukovými vizionáři byli Edgar Varèse, John Cage, Pierre Schaeffer, Pierre Henry, abychom jmenovali alespoň některé, v sedmdesátých letech pak industriální a noiseová scéna ve své esenciální podobě.
V posledních dvaceti letech se historickému výzkumu z dob počátků hluku v hudbě systematicky věnuje italský skladatel, dirigent, hudebník a perfomer Luciano Chessa, a to jak z teoretické, tak i praktické stránky. Předmětem jeho výzkumu byly právě počiny italských futuristů na počátku 20. století, zejména pak Luigi Russolo, jeho klíčový manifest Umění hluku (L’arte dei rumori) a posléze unikátní nástroje zvané intonarumori, zkonstruované za účelem předvádění nových skladeb, odpovídajících potřebám nové hudby v nové době. Z původních exemplářů hlukostrojů se nám nedochovalo nic, ale myšlenky manifestů rezonují dodnes. Za starých časů byl život tichý. Dnes hluk triumfuje a svrchovaně vládne lidským smyslům.
Program letošního ročníku zahrnoval zvukové performance (Department of Sound Katowice), vycházky do přírody (se srazem ve 4:33 ráno), zvukové instalace (Michael Kindernay, Peter Ablinger, Edka Jarząb), živé sety (Lucia H Chung, Jenny Pickett & Julien Ottavi, Ursula Sereghy), exteriérové DJ sety (Julek Ploski, Sara Persico, Hermeneia, Avtomat) koncerty (Crys Cole, Oren Ambarchi, Klaus Holm, Zosia Holubowska, Robert Piotrowicz), hudební premiéry (Valerio Tricoli, Gerard Lebik, Keith Rowe), přednášky na téma futurismu (Luciano Chessa, Przemysław Witkowski), diskuse o hudební avantgardě z pohledu dnešní doby.
Hlavní hvězdou letošního festivalového ročníku však byl Luciano Chessa, který do Sokolowska přivezl šestnáct zrekonstruovaných intonarumori. Na objednávku vznikly tři nové skladby, které byly nastudovány pod Chessovým dirigentským vedením: John Hegre a jeho The III-Tempered Intonarumori, Mariam Gviniashvili a její Rhythm in Flux a Gerard Lebik & Aleksandra Słyż ve společné skladbě Music for the Orchestra of Futurist Noise Intoners and Electronics. Tři zbrusu nové a naprosto odlišné skladby ukázaly potenciál futuristických nástrojů, které jsou stále mnohými považovány za bizarní kuriozitu. John Hegre zaměřil svoji pozornost na hlukový potenciál intonarumori, jejichž skřípavé zvuky se vzájemně prolínají, zmnožují a gradují ve velkolepém závěru. Určujícím prvkem skladby Mariam Gviniashvili byl rytmus: dirigent nahlas odpočítává doby a určuje tempo, kromě rytmizovaných zvuků vyráběných pomocí intonarumori hudebníci využívají korpusu nástrojů jako perkusí. Kromě dlouhých a táhlých tónů intonarumori použili Gerard Lebik a Aleksandra Słyż ve své skladbě elektroniku, kdy se výsledkem stala působivá dronová kompozice poskytující nečekané zklidnění po předchozím přívalu hluků a rytmů. Hudebním příspěvkem na téma mluvené slovo a hluk byla skladba Petera Ablingera The Real as Imaginary (Stimme und Rauschen) pocházející z roku 2012, jejíhož provedení se ujal přítomný autor osobně. Působivé spojení amplifikovaného bílého šumu s přirozeným hlasem přimělo posluchače zachytávat střípky obsahu a melodiky mluveného slova. Na závěr zazněla legendární skladba Luigiho Russola Probouzení města (Risveglio di una città), respektive její krátký úryvek z jediné dochované stránky původní partitury. Právě tak si Luigi Russolo a jeho futurističtí přátelé představovali zvuky a ruchy moderního velkoměsta, které dnes pokládáme za nedílnou součást svých životů.
