Elektronické umění v sobotu zazní pod brněnskou hvězdokopulí
Festival SONDA je prostorem pro hluboký audiovizuální ponor a experimentální propojení zvuku a obrazu. K tomu je kromě světel využito i celokopulové (fulldome) projekce, kterou Hvězdárna a planetárium Brno nabízí. Program pro vizuální část festivalu na míru vytváří volné seskupení projektu TRYCHTÝŘ. V rámci něj se setkává, diskutuje a improvizuje skupina novomediálních, post-digitálních umělců s cílem vytvořit vizuální práce pro festival. Ty přesahují ústřední lokaci – sál digitária – a ve formě instalací prostupují širší prostor hvězdárny. Novou zvukovou instalaci Reservoár představí v prostorách exploratoria Jiří Suchánek.
Program koncertů a audiovizuálních performancí, který se odehraje v sobotu 11. listopadu je situován do prostor Hvězdárny a planetária Brno. Zde se představí v Irsku usazený britský solitér experimentální scény Richard Skelton, jehož naléhavé drony umocněné architekturou planetária slibují silný imerzivní zážitek. Maďarský producent Roland Nagy přiveze pod pseudonymem Fausto Mercier dekonstruovaný postklubový sound doplněný kombinací klasické a celokopulové (fulldome) projekce, zatímco srbská umělkyně a skladatelka Svetlana Maraš nabídne zcela opačný koncept a vtáhne publikum do světa elektroakustické hudby s minimem vizuálních vjemů. Hutnou porci rytmické syntézy rozšířené o živé bicí s audio reaktivní videoprojekcí naservíruje britská dvojice Church Andrews & Matt Davies, a originální vystoupení bude na diváky čekat v podání amerického skladatele a performera Douglase McCauslanda. Ten na festivalu představí novou 4kanálovou AV show Entanglement, ve které pomocí senzorické rukavice ovládá zvukové a vizuální vrstvy.
Dramaturgové ke koncepci festivalu dodávají: „Tématem druhého ročníku je prorůstání. Jedním z rysů experimentální hudební scény je značná oddělenost živé, postklubové elektroniky a akademické, skladatelské sféry, která vychází z metod zavedených průkopníky elektroakustické hudby jako jsou Pierre Henry, Bernard Parmegiani, Eliane Radique, Daphne Oram, K. H. Stockhausen další. To, že se tak děje, je pochopitelné, ale ne nezbytně nutné. Situace není statická – znalosti a zvukové vzorce se přelévají mezi scénami a ty mají potenciál vzájemně se ovlivňovat a obohacovat. Záměr tuto pomyslnou bariéru strhnout během jednoho večera je pochopitelně naivní, nicméně SONDA usiluje o to učinit tuto hranici alespoň trochu prostupnější a nabídnout divákovi/posluchači inspirativní poslech vedoucí k pochopení rozmanitých tvůrčích přístupů a estetických modelů.“
Více zde: